Detektivka

Vždycky to byla taková krasavice! Ještě před pár dny nebylo muže, jenž by se za ní neotočil, manželka nemanželka. Taková by věru stála za hřích!

A pak najednou zmizela ze společnosti, jsa uzavřena přede všemi mezi svými čtyřmi stěnami. Nevyšla nejen na ulici, ale ani na zápraží. Byla zavřená doma a nereflektovala na žádný podnět.
Ovšem na vině nebyla nejspíše její nechuť vyjít mezi lidi. Příčina byla někde jinde. Byla dobře, nikoliv však dokonale utajena. Protože zvědavá sousedka, jíž to nedalo, nahlédla do okna domu, v němž se naše krasavice ukrývala před ostatními. A bylo šokujícím to, co skrze sklo uzřela.

Naše krasavice už pojednou krasavicí nebyla. Nebylo divu, že se jí nechtělo ven. Tvář ještě před nedávnem nejkrásnější z krásných byla nyní popelavě šedivá, se strhanými rysy. Pleť, donedávna heboučká, byla nyní pokryta vráskami a pod jindy nádhernýma blankytnýma očima se skvěly kruhy, za jaké by se nemusel stydět nejeden fláma po několikadenním tahu. Její zrak byl vyhaslý, vlasy zplihlé, tváře propadlé. Neradostný to pohled. Nebylo pochyb – sousedku postihla dozajista těžká choroba, jež se tak krutě podepsala na jejím dosavadním půvabu. Těžká, možná i smrtelná choroba, jež z osůbky dříve kypící zdravím udělala zombie.Ovšem pochyb nebylo jen zpočátku. Protože jak čas běžel, přece jen se pochyby objevily. Protože v naší zemi je nemyslitelné, aby osobu tak těžce chorou nehospitalizovali, aby ji nechali napospas osudu. Tak krutý není ani jeden evropský lékař, ani jedna zdravotní pojišťovna. Nikdo nenechá člověka takto bez pomoci umírat. A paní vlastně ani lékaře nevyhledala, protože o tom by přece minimálně některá z místních drben věděla. Paní nevycházela z domu a lékařskou pomoc nevyhledala. Závěr tak mohl být vyvozen jen jeden jediný. Je dozajista týrána svým manželem. Protože tento dál chodil do práce i do hospody, jako by se nechumelilo, a jakékoliv narážky na stav své choti přecházel mlčením či banálními výmluvami. Ano, je tomu určitě tak. Týrá ji a ona, zmučená, už ani nevychází mezi lidi, jak se bojí jeho či veřejné potupy.A tak se manžel dostal do hledáčku veřejného mínění. Ač to sám nepozoroval, byl sám pozorován na každém kroku. I když šel do práce, i když se z této vracel, i když se bavil s kumpány i když se se svou manželkou zavřel v domě. V domě, kde jeho drahá polovička viditelně strádala, chřadla. Její tvář byla den ode dne bledší a bledší, unavenější, strhanější, tajné pozorovatele až k pláči provokující. Jak jen zchátrala! A to dozajista kvůli němu. Kvůli tyranovi, zrůdě, monstru, jež ji doma dozajista týralo způsobem z nejkrutějších.Pro veřejnost se tento stav věcí stal nesnesitelným. Bylo třeba zakročit. A tak se našlo pár místních, kteří zakročili. A jenom policejní zásah zabránil lynčování padoucha.Totiž toliko domnělého padoucha. Protože pravda vyšla najevo vzápětí. Už ji za daného stavu věcí nešlo dále skrývat.Na vině nebyla ani těžká choroba, ani domácí násilí. Vše bylo daleko prostší.Na vině ženina zuboženého stavu byla docela obyčejná dovolená. Prodavačka v místní drogérii totiž odjela nečekaně na dovolenou a zavřela krám. Bohužel právě ve chvíli, kdy… naší hrdince došly šminky. Neměla se čím nalíčit a stala se tak dočasně takovou, jakou ji příroda stvořila…