Česká republika má v současnosti rovnou dva státní programy, které dotují dětem z chudých rodin školní obědy.
Jde o Operační program ministerstva práce, financovaný z evropských dotací, jenž takto živí sociálně slabé děti v mateřských a základních školách či na víceletých gymnáziích, a o peníze na obědy od ministerstva školství.
Jsou to údajně důležité počiny, protože je prý každé páté české dítě v ohrožení příjmovou chudobou (https://www.novinky.cz/veda-skoly/447809-moznost-obedu-zdarma-zlepsuje-skolni-dochazku-tvrdi-pruzkum.html).
Ministerstvo práce a sociálních věcí prý zajistí v příštím školním roce obědy ve škole pro asi deset tisíc dětí od tří do patnácti let, nyní je tomu tak u asi 3.400 dětí. A zjišťuje prý, jak tuto podporu rozšířit, aby se dostalo na ještě víc školáků. A podobně podporovaných předškoláků by prý mohlo být mezi těmi současnými asi sedmdesát tisíc.
Je to prý hodně záslužný počin. Protože se pak takové děti, jež by si jinak školní oběd možná nemohly dovolit, cítí ve škole dobře, nejsou stranou, když ostatní obědvají, nejsou vyřazené z kolektivu, díky obědům zdarma se zlepšuje i jejich docházka do školy a někdy i výsledky.
A při tom posledním vyřčeném mne napadlo to, co zaznívá v titulku článku.
Že by možná nebylo od věci, kdyby dostávali nějaké ty obědy zdarma i naši politici. Byť rozhodně nejsou chudí.
Protože…
… třeba by se pak v parlamentu, ve vládě a možná i na samotném Pražském hradě cítili dobře, zlepšila by se také jejich docházka do práce a možná by dokonce měli i nějaké ty lepší výsledky.
Na rozdíl ode dneška, kdy jsou nejen vyřazeni z kolektivu (tedy společnosti) a stojí stranou, ale také strádají, jsa možná dokonce nuceni živit se tím, co dotovaný parlamentní bufet dal…
