Co se hustí do hlav dětí

Děti si ve skupinách vylosují jednu z fotografií svých rodičů, sourozenců, příbuzných, kamarádů, známých, sousedů, prostě našinců. Vezmou si tuto a začnou při pohledu na ni dumat. Jak na ně tato působí.

Pak bude jejich úkolem přijít na to, co mají všechny tyto snímky společného. „Nechuť. Strach. Odmítání. Znechucení. Averze.“ Toto bude možno uslyšet z jednotlivých skupinek.

Pak děti dostanou černé proužky papíru, na něž po zamyšlení se napíší, jaké asi mohou mít tito našinci důvody, proč u nás nechtějí lidi odcházející ze svých cizích domovin k nám. Vše, co je napadne, napíší na tyto papírky velkým písmem. Objeví se tu důvody různé. Pozitivní (obava o osud svých blízkých, o bezpečnostní situaci u nás, o zachování schengenského prostoru i Evropské unie) i negativní (že tu ty „píp“ prostě nechceme, že si nenecháme od přivandrovalců ani „humanistických spoluevropanů“ nic diktovat, že se nenecháme těmito vyžírat,…).

Takto seznámíme žáky našich škol s pojmy jako uprchlík, migrant, emigrace, azyl a azylant. A necháme je i podumat nad tím, zda ten který z jejich příbuzných a známých má větší nebo menší právo žádat, aby u nás migranti nezůstávali, aby se nám tito vyhnuli nebo v nejhorším případě naší zemí bez zastavení co nejrychleji projeli do země další. Necháme je pouvažovat nad tím, z jakého důvodu je nejopodstatněnější stavět plot na maďarské hranici, posílat policejní a vojenské hlídky na hranice tamní i naše, zavírat ilegální migranty do detenčních zařízení. Necháme je svobodně popřemýšlet nad tím, zda je nejlepším řešením nežádoucí migranty z naší země deportovat, zabránit těmto už i v samotném vstupu do naší země, platit Turecku horentní sumy a slibovat kdeco za to, že si ty migranty nechá u sebe a bude bránit jejich další cestě do Evropy nebo zvolit možná i krvavý postup.

Že se vám na napsaných řádcích něco nezdá? Není divu. Kdyby s touto metodikou někdo přišel, dozajista by neprorazil. Protože by se nedočkala údajně pozitivních, ba přímo výborných, ohlasů z odborného prostředí, od kolegů, ale i z neziskovek či občanských sdružení. Určitě by neprošlo, aby se něco takového vyzkoušelo na jedné základní škole, pak se to ukázkově rozběhlo i na školách dalších a dokonce se to představovalo i budoucím učitelům, studentům pedagogických fakult. Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd a další „odborné“ instituce by byly proti. Že je to xenofobní, rasistické,…

Na rozdíl od metodiky přesně opačné. Od té, jež byla právě představena i široké veřejnosti na http://www.denik.cz/z_domova/jak-ucit-skolaky-o-uprchlicich-metodika-vznikla-v-zakupech-20151016-8yfx.html. Jež byla testována na základní škole v Zákupech na Českolipsku, ukázkové hodiny už proběhly i v České Lípě, Praze a Poděbradech, představena bude i budoucím učitelům na pedagogických fakultách Masarykovy univerzity v Brně i Technické univerzity v Liberci.

A jež vlastně v podstatě vede k tomu, aby si děti uvědomily, jací jsou oni migranti slušní lidé (chtějí lepší práci) nebo chudáci (prchají před chudobou, válkou, nátlakem,...). Nic o odvrácené straně, jež se dotkne pro změnu nás.

A když autorka oné metodiky „čeká, že do toho ještě někdo další vstoupí a vnese do toho něco nového“, vnesl jsem. Byť takto to podle ní dozajista vypadat nemělo.

Ale což! Hlavní je tu jedno. A sice že se u oné propagované metodiky jedná o návod, jak MOHOU školy v hodinách občanské výchovy pracovat s dětmi na téma uprchlictví. MOHOU,… ale nemusí.

Aspoň prozatím.