Chalífát český, domov můj

Tak bylo zase jednou pěkně dusno. Český prezident Ali Zeman byl povolán na kobereček k nejvyšším bruselským představitelům Evropské unie a ti mu pořádně zatopili. Protože to víte, když se stane něco takového…

Prostě si na něj stěžoval náš ombudsman Mustafa Dienstbier-Šabata, a to podle očekávání kvůli lidským právům. Ombudsmanovi se totiž nelíbilo, že zatímco podle nově zjištěných údajů pětiprocentní česká menšina – půlmilion lidí tvořený sto tisíci bílými a čtyřmi sty tisíci bílými z marastu vyzdvižených Romů – žije i v polovině jednadvacátého století v blahobytu, ostatní, tedy černošská a syrská většina, strádají ve vyloučených lokalitách. A že se na tom v průběhu času nic nemění, protože čeští uzurpátoři moci nehodlají brát v potaz ony trpící ani jejich politické představitele a i s největší parlamentní stranou, tedy Českou islámskou stranou sociálně demokratickou, zacházejí skoro stejně hrozně jako s komunisty.

Poslední kapkou, jíž přetekl pomyslný pohár trpělivosti a jež přiměla ombudsmana k obrácení se na evropské instituce, byla tryzna u hrobu neznámého imigranta. Prvního z oněch pěti set, z nichž se nakonec staly miliony. Jak tam řečníci během kladení věnců a min veřejně pronesli ve svých plamenných projevech, vzali si čeští bílí diktátoři opět bez špetky uzardění oněch šest milionů euro (šest tisíc z roku 2015 navýšených o inflaci vzniklou díky intervencím ve prospěch rozvoje evropské ekonomiky pronásledované kdysi údajným nebezpečím deflace) za každého z kvótou přidělených letošních uprchlíků, ale pak tyto zase s odkazem na Schengen a volnost pohybu nechali odejít za lepším do Německa a Rakouska, případně Skandinávie, namísto aby je štědrým sociálním systémem stůj co stůj udrželi ve středoevropské kotlině, kde bory šuměly po skalinách, než je nebozí chudí migranti vykáceli, aby si měli čím zatopit. A krátce poté, co se na tomto pietním aktu jedna z účastnic v burce na protest odpálila, tuto bílí vládci přímo označili za teroristku, což už bylo vážně do nebe volajícím. To už bylo moc.

A tak si pan ombudsman stěžoval a prezident si to od evropských lídrů slízl. Že není humanista, že trpí snižování lidské důstojnosti, ba přímo diskriminaci,… Však to znáte. A to si ještě prezident nemohl ani v nejmenším stěžovat, neboť nebyl za své nekalé počínání ani na místě rozstřílen, ani upálen. Byl puštěn opět domů, poté, co svatosvatě přísahal na korán, že vše napraví. Což i učinil. Jmenoval bez voleb svého většinou svých poddaných navrženého tmavšího souprezidenta, jemuž přenechal několik (tuším že asi pětadevadesát) procent svých pravomocí a právo veta, a přiměl ministra financí a sociálních věcí k přerozdělení rozpočtu a jiného bohatství  země spravedlivěji.

A to výrazně spravedlivěji. Jmění výše zmíněné pětiprocentní menšiny bylo podle aktualizovaných Benešových dekretů přerozděleno spravedlivě chudým asi milovaným, totiž asimilovaným, Afričanům a Syřanům, ba i na hrstku imigrantů z Ukrajiny se dostalo. A oné česky hovořící a vypadající menšině byl na oplátku blahosklonně uvolněn koridor napříč Ruskoslovenskem, kterým tato mohla volně odejít na území Liberlandu, kde naměstnána nalezla svůj domov, své právo na stísněný život.

Bylo prostě učiněno morálnímu právu přesně v duchu křesťanského humanismu zadost. Všichni v Česku byli rázem spokojeni. Všichni v Česku, nikoliv v Liberlandu, jenž sice byl českým, ale nikoliv Českem. A konečně zavládl všeobecný smír.

Smír, který nemohla narušit ani zvěst o tom, že prý se na Středozemním moři objevil první sotva se na vodě držící člun. Na kterém pár set jakýchsi bílých tváří směřovalo vstříc azylu. Směrem od Evropy k severoafrickým břehům.