Ministerstvo práce a sociálních věcí se prý – po kolikáté už vlastně? – hodlá pustit do boje s takzvanými obchodníky s chudobou. Tedy hodlá učinit vše pro to, aby se u nás nikdo neobohacoval na neštěstí těch, jimž pšenka nekvete.
Což je vlastně více než eufemistické označení pro naše chudáky, kteří z nejroztodivnějších důvodů v životě selhávají a jsou odkázáni na pomoc ze strany jiných.
Ministryně Maláčová tak již loni v září představila rovnou patnáct opatření, jež by měla s obchodováním s chudobou zatočit (https://zpravy.denikplus.cz/domaci/1016-ministerstvo-prace-se-hodla-pustit-do-boje-proti-obchodnikum-s-chudobou.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk). Jež by měla pomoci lidem z vyloučených lokalit.
Co že ono „patnáctero ministerských přikázání“ obnáší?
- Ti, kdo pronajímají více bytů, by tak měli činit na živnostenské oprávnění.
- Měly by být jasně nastaveny hygienické standardy u bytů a také minimální počet metrů čtverečních na osobu žijící v takové domácnosti.
- Člověk by měl mít povinně trvalé bydliště v obci, v níž fakticky bydlí.
- Měly by se opravovat a vykupovat zdevastované byty.
- Měly by se dokončit cenové mapy, aby bylo možno stanovit obvyklý nájem.
- Měla by být provedena revize dávek, tedy zastropovat výplaty dávek podle cenových map, zajistit adresnost vyplácení dávek, zúžit okruh osob žijících spolu v domácnosti, zkrátit vyplácení například paušálů na energie, možná i sloučit příspěvky a doplatky na bydlení.
- Obcím by měla být zákonem dána možnost získávat data o poskytnutých sociálních dávkách a vykonávané sociální práci.
- Ve vyloučených lokalitách by se měly personálně posílit Úřady práce, policie a pedagogičtí pracovníci.
- Zákonem by mělo být definováno, co je to přechodné bydlení, aby se tím eliminovaly takzvané ubytovny.
- Lidem v dluhové pasti by měla být dána možnost oddlužení bez nastavení minimálního limitu splacení pohledávek.
- Pobírání dávek by mělo být striktně spojeno se sociální prací a školní docházkou dětí.
- Měla by se změnit povinná školní docházka, a to tak, aby končila až ukončením vzdělávání, a mělo by se také zamezovat předčasným odchodům dětí ze vzdělávání.
- Měla by se posílit sociální práce a sociální prevence.
- Mělo by se zajistit, aby všichni práceschopní lidé skutečně pracovali, včetně dlouhodobě nezaměstnaných osob. Veřejně prospěšné práce by mělo být možno využívat dlouhodobě i bez nutnosti opakované evidence na úřadu práce.
- A měla by se také zajistit vymahatelnost práva, zejména v oblasti rušení nočního klidu a sousedského soužití.
Což jsou všechno krásná slova. Ovšem bohužel vesměs jenom slova. V jejichž naplnění dnes může věřit jenom úplný naivka.
Třeba už jenom proto, že zmíněné záležitosti spadají do kompetencí hned osmi resortů, jež na jejich řešení musí spolupracovat. A tyto body se v současnosti teprve a pouze projednávají na úrovni příslušných náměstků a ministrů. Přičemž se ví jenom to, že se tato opatření budou (muset) zavádět do praxe postupně a bude to vyžadovat změnu legislativy. A víme, jak to chodí, že?
Protože kdo z nekale podnikajících pronajímatelů se na „sociálně slabé“ nevykašle ve chvíli, kdy to přestane sypat? Kdo bude vyhánět z bytů nadbytečné osoby? Kdo a za co bude pořád dokola vykupovat a opravovat zdevastované byty? Kdo bude zajišťovat, aby ve společných domácnostech žili jen ti, kdo v nich žít mají? Kdo bude doplácet na oddlužení lidí v dluhové pasti? Kdo se postará, aby děti chodily do školy, dokud nedosáhnou ukončeného vzdělání, a aby ho také dosáhly, a kdo bude honit nezaměstnatelné nezaměstnané do práce, když je takové vyhánění z postele v podstatě diskriminací? A hlavně – kdo si „sociálně slabým“ troufne sáhnout na dávky?
Prostě má paní ministryně velké oči. A je jisté, že kromě slibů sotva něčeho dosáhne. Sotva porazí obchod s chudobou. Alespoň dokud naši politici sami marně svádějí boj s vlastní chudobou v místech, kde mívají lidé obvykle mozek.
