Traduje se, že si u nás v posledních letech žijeme blaženě. Prožíváme dobré časy, ač tomu makroekonomická čísla, konkrétně třeba deficit státního rozpočtu, nenasvědčují.
Ovšem už nějakou dobu se šušká, že tyto „dobré časy“ končí a dříve či později nadejdou opět časy krizové.
Češi už delší čas utrácejí, čímž podporují ekonomiku, a to mimo jiné i kvůli nízkým úrokovým sazbám, a více než vydatně pomáhá i oživení v eurozóně. Ovšem nyní se prý blíží recese v hlavním zahraničním obchodním partnerovi, tedy Německu, a to prý nevyhnutelně postihne i střední Evropu, nás nevyjímaje.
Je tak čím dál hůře a situace se může dále zkomplikovat ještě poklesem příjmů zapříčiněných brexitem. Protože jakmile přestane Velká Británie přispívat do společné kasy Evropské unie, budou její peníze chybět a poklesne tak i pomoc ekonomicky slabším regionům na východě Evropy.
A to už prý ani nemluvě o Norských fondech, ze kterých dostávají příspěvky státy Evropské unie, které mají hrubý národní produkt na jednoho obyvatele nižší než 90 % eurounijního průměru, o něž bychom mohli v budoucnu přijít.
Ale hlavní je ono zpropadené Německo. Díky naší levné pracovní síle jsme sem přilákali tamní podnikatele, ovšem jakmile tam bude hůř, poklesnou odběry našich výrobků, zejména těch od automobilového průmyslu, a to se podepíše na naší životní úrovni. A budeme se muset prosazovat i něčím jiným než jen lacinou pracovní silou, a hledat i jiné odběratele, než jen ty z Evropské unie.
Prostě bude hůř.
I když jak pro koho. Pro české politiky sotva. Těm se možná naopak uleví. Nebudou sice moci vyprávět svému lidu báchorky o tom, jak se tu díky nim skvěle žije, ale také nebudou muset tak složitě vysvětlovat, proč opakovaně prosazují deficitní rozpočet, když se zemi vede dobře. Svedou to prostě na krizi a budou jako obvykle z obliga. A to se to budou dělat dluhy!
