Bože můj!

Dodnes jsem se s tím nesetkal a ani jsem netušil, že je něco takového vskutku možné. Netušil jsem, kam až jsme to dopracovali; a nevím, zda je to už dlouhodobější tradicí nebo jenom novotou související s imigranty.

Jak prý vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu, je škola povinna zajistit výuku náboženství, přihlásí-li se na tuto alespoň sedm jejích žáků.

Ačkoliv se jedná na našich školách o (alespoň doposud) toliko nepovinný předmět, jedná prý škola nezákonně, pokud svým žákům takovouto výuku nezajistí a nemá pro své „nezákonné počínání“ závažný důvod, jako je dejme tomu náhlé úmrtí nebo pracovní neschopnost vyučujícího, nespolupráce ze strany církve, jež by měla zajistit vyučujícího, a podobně.

Nelze prý dopustit, aby škola neumožnila výuku náboženství s výmluvami typu „nechce se nám“, „nejsme schopni získat vyučujícího“, „nemáme pro to v budově prostor“ nebo „není na to čas ve výuce“. Protože i když je i podle Nejvyššího správního soudu náboženství jenom jeden z nepovinných předmětů, máme u nás v Listině základních práv a svobod zakotvenu svobodu náboženského vyznání a z ní prý zkrátka vyplývá, že na výuku nepřímo existuje nárok. A když se na škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí přihlásí na náboženství alespoň sedm žáků, škola jim tuto výuku zkrátka zajistit musí.

Nepřipadá prý v úvahu, aby si nějaká škola počínala jako ta na Příbramsku (http://www.lidovky.cz/pokud-skola-nezajisti-vyuku-nabozenstvi-jde-o-nezakonny-zasah-pvc-/zpravy-domov.aspx?c=A160503_154347_ln_domov_ELE), v níž tento předmět zrušili prostě proto, že dosavadní vyučující nestála za nic. Protože se prý škola měla včas obrátit na příslušnou církev a požádat o doporučení jiného člověka, jakého by podle tamního arcibiskupství nebyl problém sehnat.

Krajský soud dal sice původně ředitelce školy za pravdu, když vzhledem k přístupu dosavadní vyučující a jiným okolnostem předmět raději zrušila, ale rodiče, kteří za to školu zažalovali, slaví úspěch a tentýž krajský soud se tím musí zaobírat nanovo. Protože na náboženství, jakkoliv je nepovinné, má v našich školách právo každý! Když se sejde aspoň sedm zájemců ze strany žáků. Konec diskuse!

Dnes nad tím lze mávnout rukou. Čert vem pár pánbíčkářů! Jenže…

Ona to taková sranda zase není. Zejména v dnešní době.

Protože až začnou školy (nic jiného jim přece nezbývá) přijímat děti nám přikvótovaných muslimských migrantů a tito si logicky začnou prosazovat svou, bude mít zřejmě každá „postižená“ škola svou vlastní islámskou modlitebnu, vlastní vyučování islámu v rozvrhu. A každá taková škola se bude podle výše zmíněného precedentu nucena smířit s tím, že u ní bude vyučovat někdo, koho si tam muslimové dosadí. Bez ohledu na to, jak se dotyčný bude projevovat. Protože na náboženství, i když (prozatím) pouze nepovinné, má u nás nárok každý… Jak rozhodl Nejvyšší správní soud… Allahu akbar!