Pan premiér Sobotka se nám rozklepal strachy. A jeho rodina prý též… Samozřejmě víme své, víme, že to až tak žhavé nebylo, ale stejně... Pan Sobotka se nám prý polekal, když na něj prezident vyrukoval se samopalem.
Prezident Zeman si neodpustil docela banální bonmot a při pondělním setkání s občany řekl, že jednou z možností, jak se zbavit zmíněného premiéra, je kalašnikov (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/sobotky-se-lze-zbavit-kalasnikovem-rekl-zeman-nemyslel-to-os/r~47ad4d96c41c11e5a6b7002590604f2e/). Což byl pochopitelně pouhý řečnický obrat, protože je nad slunce jasné, že pan Zeman střílet nebude. A zároveň to též bylo konstatování reality, jež musí být každému nad slunce jasná – protože ani premiér není neprůstřelný a samopal by na něj určitě doopravdy stačil.
Prezident prostě „zalaškoval“, že co se premiéra týká, je možné jej odstranit jedině svobodnými volbami… nebo kalašnikovem. A ani já v dnešní situaci nevidím alternativu, pokud tedy nehodlám prezidentskou nabídku rozšířit i o zbraně jiných kalibrů.
A z banální srandičky se stalo velké politické téma. Panu prezidentovi vytýkají tento výrok politici od ministra vnitra přes předsedu TOP 09 až po ministra pro lidská práva, lamentují předseda Senátu i předseda Poslanecké sněmovny. A budiž nám chabou útěchou, že se rozumněji vyjádřil aspoň předseda lidovců, podle něhož se jednalo o nepovedený bonmot, a pochopitelně prezidentův tiskový mluvčí, jenž se jal tuto hloupost vysvětlovat a „žehlit“.
Marně. Protože konkrétně podle velkého českého „génia“ Dienstbiera náš prezident veřejně připouští atentát na předsedu vlády a kdo ví, kam až je prý pan Zeman ochoten zajít… A stejně blbě (omlouvám se za obhroublé slovo, ale trefnější a současně slušnější slovo mě nenapadá) se vyslovila i sama „oběť“, tedy pan premiér. Jenž mimo jiné pravil, že je Česko po Zemanově prohlášení zřejmě jedinou zemí civilizovaného světa, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády.
Pan Sobotka se s tím prý sice nějak vyrovná, jenže… prezident děsí i jeho děti, rodinu a přátele. A to je něco strašného! Takhle nesmí v naší zemi nikdo nikoho děsit! Říká pan premiér, bojící se, aby na něj prezident kvůli jejich nejednou rozdílným politickým názorům nevyrukoval se samopalem. Na něj a jeho blízké, kteří se tak bojí!
A když už jsem u toho, zlomyslně bych se dotázal, zda kvůli tomu nebude nakonec zvýšen čerstvě zavedený stupeň teroristického ohrožení, jenž je v naší zemi aktuálně na nule. Ale to je vlastně nepodstatné.
Je tu totiž něco, co mi připadá daleko závažnější a zároveň nechutnější.
Kdyby se v posledních dnech nerozjela mediální kritika, nejspíše by se naše děti učily ve škole to, o čem jsem tu psal i já (http://pondelik.blog.idnes.cz/c/492106/ucitele-detem-rikejte-tohle.html). Nebýt nemalého protestu veřejnosti – a kdo ví, zda je již nebezpečí definitivně zažehnáno – by se ten strašpytel vůbec nepozastavil nad tím, oč víc než jemu je vyhrožováno smrtí jeho poddaným. A jen pod tlakem zdola byla nucena ministryně školství (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/nove-materialy-o-uprchlicich-do-skol-nepujdou-strasi-deti-re/r~f8874476c05411e59e52002590604f2e/) přispěchat s tím, že ona „nedopustí, aby někdo naše děti strašil tím, že u nás dojde… k atomovému výbuchu, jenž ohrozí život každého z nás“. Jinak by to bylo každému z politiků fuk, pana premiéra nevyjímaje.
Protože děti atomovou zkázou nás všech strašit lze.
Ale běda, vylekáte-li pana premiéra a jeho blízké! Třeba tím, že řeknete, že se tento dá dostat od koryta jen volbami nebo kalašnikovem.
