Vím, že se dočkám vlny nevole. Nejspíše nejen ze strany „potrefených hus“. Ale říkám to na rovinu: já se za sebe, potažmo za Evropany, stydět nebudu!
A nenechám se zmanipulovat. Ať se za sebe stydí oni! A oni ať se nad sebou zamyslí!
Protože jsem se dnes stal jako mnozí z nás Evropanů obětí docela obyčejného sprostého psychologického nátlaku. Za který bych zúčastněná média a všechny, kdo žádají, abych se nad sebou vážně zamyslel a přehodnotil svá stanoviska, nejraději poslal tam, kam je poslat nemohu. Ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že to by zde „cenzurou“ neprošlo.
A tak je veřejně posílám do háje, byť soukromě docela jinam.
Ano, došlo k politováníhodné tragédii. Tragédii o to horší, že postihla malé dítě. To však nikoho neopravňuje k tomu, aby mne nechutným způsobem maskovaně vydíral.
Podotýkám, že je mi toho v médiích rozšířeného utonulého tříletého syrského dítěte líto. Vážně, nelžu. Nemělo by k něčemu takovému docházet. Ani když jde o „nevítaného uprchlíka“. Jenže otázka médií „Pohnou drastické fotky utopeného syrského dítěte Evropou?“ mi otvírá pomyslnou kudlu v kapse. Stejně jako britský The Independent se svým „Co je moc, to je moc. Tyto snímky jsou děsivé. Jsou probuzením, které David Cameron potřebuje.“ Stejně jako Le Monde, The Guardian, El País, The New York Times nebo Frankfurter Allgemeine Zeitung, podílející se na tomto masírování naší mysli přece jen menší měrou. Stejně jako americká a britská média, jež tímto hodlají pranýřovat politiku, jež uprchlíkům ztěžuje získat azyl v Evropě.
Ono nebožátko se utopilo s údajně nejméně dvanácti dalšími lidmi cestou z tureckého Bodrumu na řecký ostrov Kos a bylo mořem vyplaveno na turecké pláži. Prostě se převrátily jejich dva čluny, na nichž mířili do Řecka, a pouhým dvěma pasažérům se podařilo v záchranných vestách doplavat zpět na břeh. Zmíněné dítě stejně jako třeba jeho pětiletý bratr to nedokázali.
A já stejně jako ostatní Evropané bychom se prý nad sebou měli vážně zamyslet, přehodnotit své postoje a více pomáhat migrantům. Aby se podobné tragédie neopakovaly. Což však, jak jsem již řekl, není nic než citové vydírání. Na které nebudu reflektovat. Tento způsob propagandy neberu. Ani náhodou!
Proč?
Třeba proto, že já jsem ono dítě do pochybného člunu neposadil. To oni, další migranti, kteří je doprovázeli. Já jsem ten člun nenechal převrátit; to titíž oni. Já jsem – jak jste si možná z oněch fotografií a textů povšimli – nenechal to dítě napospas osudu, na rozdíl od zmiňovaných dvou přeživších, kteří na rozdíl od tohoto malého měli záchranné vesty a tudíž přežili. A už vůbec se nehodlám zamýšlet v této kauze nad tím, jak se my Evropané k migrantům chováme, když se v témže článku http://www.lidovky.cz/evropou-otrasla-fotografie-mrtveho-chlapce-otevre-se-evropa-ptaji-se-britska-media-gee-/zpravy-svet.aspx?c=A150903_092726_ln_zahranici_mpr#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main přiznává, že k nám do Evropy tito vlastně vůbec nechtěli. Že chtěli do Kanady, která však před dvěma měsíci jejich žádost zamítnula. A nebudu se cítit trapně ani za to, že jsem měl to štěstí narodit se v Evropě, zatímco oni byli zplozeni v horším světě. Nestydím se za to, že my se máme a oni ne.
Já je zkrátka do nějakých pochybných plavidel, v jakých prý letos utonulo již více než 2.300 běženců, neposadil. Z Turecka už zde zmínění před válkou neprchali, tam jaksi žádná válka není; a že se jim tam jenom nelíbilo, za to necítím ani morální odpovědnost, natož pocit viny. A nepřiměje mne to tudíž myslet si něco jiného, než si myslím.
Že by manipulátoři, kteří dokážou sprostě využít smrti dítěte k propagaci čehokoliv, v tomto případě masivnější podpory pro nelegální migranty, měli být posláni někam. Pravidla tohoto blogu mi zapovídají říci otevřeně kam. A to nejen proto, že prosadí-li tito vyděrači lepší podmínky pro uprchlíky u nás, zaručeně vzroste počet takovýchto mořeplaveckých šílenců a počet mrtvých. Malé děti nevyjímaje.
