Tak jsme se za poslední desítky let coby společnost vzmohli a zbohatli a s tímto se ruku v ruce stali, jak praví vtip, „asymetrickými“, tedy majícími postavy asi metr všemi směry. Tedy nejednou jsme nabyli tvaru, jenž je sice v přírodě považován za ideální, ovšem u člověka už nikoliv – tedy tvaru koule.
Protože, jak se s oblibou říká, máme pomalý metabolismus, máme hormonální problémy, stárneme, ovlivňuje nás těhotenství, tloustneme i ze vzduchu,… Prostě říkáme leccos, jen abychom nemuseli přiznat, že prostě kolikrát žereme jako bezední. Konzumujeme běžně až dvakrát více energie, než díky svému současnému stylu života vynakládáme, navíc upřednostňujeme krmě, v nichž se to kaloriemi a kilojouly jen hemží, a pokud nemusíme, vlastně se nejednou ani nepohneme. A okolí nám v tomto často ochotně vychází vstříc.
A to navzdory tomu, že už je dávno známo, že nadměrný příjem energie současně zkracuje naše dny vezdejší a že oč více se živíme, o to méně žijeme. Obézníme a tím si na svém těle huntujeme kdeco, zavdáváme příčinu leckterému neduhu.
A pokud už se rozhodneme dobrovolně nějaké to kilo shodit, zpravidla to souvisí jen se snahou zalíbit se vhodnému protějšku, a po odláskování se či odmítnutí se vracíme do zajetých kolejí. A tak někdy se zatnutými zuby nejíme po celé dny, abychom pod pokrývkou z noční tmy zbaštili všechno, na co přijdeme, a rázem tu máme tzv. jojo efekt, kdy nám v jednu chvíli padají velké kalhoty, do nichž se zakrátko pro změnu nevejdeme.
Nebo jsme v pohodě a hubneme jedna báseň, pak nás však někdo či něco vytočí a rázem aplikujeme léčbu ve formě nejednou přímo bezbřehé žravosti. A čím jsme stresovanější, tím více jíme, čím více jíme, tím více kyneme, čím jsme otylejší, tím více námi cloumá stres, jenž léčíme jídlem a tak pořád dokola.
Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? Odpověď je nasnadě – těžko.
Ovšem prý to jde. Stačí prý si postupně každý den odepřít něco, na co máme chuť, stačí se vyhýbat nejrůznějším „rychlovýkrmnám“ zvaným fastfood, nezalévat se jenom a pouze limonádami s vysokým obsahem cukru, nenakupovat hladoví ani doma neshromažďovat velká množství lákavých laskomin. A naopak bychom se měli jakkoliv více hýbat a tento pohyb by nám měl být potěšením nebo aspoň snesitelným zlem.
Budeme-li pomalu a přiměřeně jíst, přiměřeně se pohybovat a dopřávat si dobrého spánku a relaxace, budeme třeba jednou jako proutek. Nebo alespoň nebudeme obvodem pasu podobní staletému dubisku.
Protože člověk není strom a ten útlý přežije zpravidla déle než ten masivní.
