Do Evropského parlamentu by rád Ota Zaremba. Vzpěrač, olympijský vítěz z Moskvy, jednoduchý přímočarý chlapík, v kolonkách vzdělání a politická praxe s velmi chudým zápisem.
Otázka zní: dělal by v případě zvolení Česku v Bruselu ostudu, nebo by jen dokonale zapadl do 766členného obskurního divadelního souboru se zkratkou EP?
Politické vlohy bezpochyby má: umí podvádět. K olympijskému zlatu si pomohl dopingem, což je podvod - i když v té době snad neexistoval na světě vzpěrač, který by nepoužíval zakázaná anabolika. Poctivě se ale k dopingu později přiznal, na rozdíl od mnoha jiných elitních sportovců té doby, to je plusový bod.
Že nemá vzdělání? To by ani tak nevadilo, naopak je sympatické, že se v předvečer svých politických ambicí nestal turbo studentem s prapodivně získaným titulem JUDr., Mgr. či Bc., kterých máme v zavedených partajích, jako jsou ODS či ČSSD, celou řadu. Není třeba je ani jmenovat, známe je dobře. Na rozdíl od Oty Zaremby se nikdo z nich k podvodu nepřiznal.
Že neumí cizí jazyky? Nevadí, takových europoslanců je spousta, nejen v českých barvách, a k dispozici je v Bruselu celá armáda tlumočníků, překladatelů, sekretářek, asistentů.
Že nebude rozumět náročným ekonomicko-politickým tématům? Nevadí. Nedávno media informovala o rumunském europoslanci, který celou svoji kariéru v EP hlasoval vždy pro schválení projednávaných zákonů a směrnic. Pro jistotu: většinou ani netušil, o čem se hlasuje.
Na Brusel! To zvolal, parafrázujíc Josefa Švejka při jeho cestě na Bělehrad, nejen vzpěrač Ota Zaremba. Chce tam například i opovrženíhodný podvodník Lukáš Kohout, bůhví proč medii láskyplně titulovaný jako mystifikátor, chce tam spousta dalších prapodivných existencí. Řada z nich se do Bruselu dostane, což je šílené.
Zcela jiný typ budoucího možného europoslance představuje Pavel Telička. Velice inteligentní, vzdělaný diplomat a lobbista s bohatými zahraničními zkušenostmi. V Bruselu je doma. Dokázal by ale vyjednat pro Česko v té ohromné byrokratické mašinerii víc než vzpěrač Ota Zaremba? Uměl by zachránit české pomazánkové máslo? S nejvyšší pravděpodobností ne.
Česko má v EP vyhrazeno 21 křesel pro své europoslance, kteří hrají roli nevýznamných, ale výtečně placených komparzistů v absurdním divadle, které se stalo symbolem byrokratické nabubřelosti. Ohromný ansámbl, který se nesmyslně a draze přesunuje se servisní armádou užitečných poskoků z Bruselu do Štrasburku a zpět, nebudí důvěru. Proč dodneška nemá jeden úřední jazyk, logicky angličtinu? Ušetřily by se miliony eur za tlumočníky. Nestačil by v EP jeden opravdu inteligentní zástupce každé členské země EU, delegovaný svojí domovskou vládou, jehož hlas by měl při hlasování rozdílný koeficient, reflektující ekonomickou sílu a počet obyvatel? Stačil.
Že se dočkáme sebereflexe a efektivního zeštíhlení Evropského parlamentu, to není pravděpodobné. Proto nejen český volič o eurovolby jeví pramalý zájem, protože ani když tam pošleme inteligentní lidi typu Teličky, ničemu to nepomůže. Ztratí se v mase šedivých euroúředníků s nulovou zodpovědností, u nichž nikdo nezkoumá jejich IQ a EQ, adekvátní zkušenosti, vzdělání, znalost jazyků, osobnostní a morální profil.
Není divu, že bruselské divadlo, reprezentované převážně špatnými herci, předvádí ve svém repertoáru většinou trapné tragikomedie, šmíru. A diví se, že nemá divácký respekt a jeho kusům se netleská.
