Česká země je zaplevelená politickou reklamou, ale brzy to skončí. A pak už nás čekají ráj na zemi a samá pozitiva; všichni se ocitneme ve snovém světě plném lásky, hojnosti, porozumění, bez kriminality a vedra ve městech.
Mistrovství České republiky v idiotském slibování čehokoliv vrcholí, politici s vyretušovanými tvářemi se na nás optimisticky smějí z billboardů (muži samozřejmě už bez kravat a sak, vládnou bílé košile, protože to funguje i v USA), vylézají na nás i z popelnic (inovativní přístup ČSSD), staří páprdové rapují, jiní mají, považte, telefon na svého bosse. Chcete nový most? Máte ho mít! Chcete se zbavit dědečka? Postavíme nový domov pro seniory! Bojíte se chodit po ulicích? Zařídíme, zločinci zmizí! Chcete jezdit MHD zadara? Budete!
Opravdu jsou voliči většinově hlupáci? Podle mínění politiků a volebních manuálů politických stran jednoznačně ano, o tom nás už roky přesvědčuje příšerná kvalita předvolebních kampaní.
Je zde ovšem jeden závažný aspekt. Z billboardů se dnes na nás valí tsunami nesplnitelných slibů, ale ještě jsem nezaregistroval oficiálně vznesené pochybnosti, zda se nejedná o klamavou reklamou, která je přesně definována v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012). Jestli evidentně nesplnitelné sliby nejsou porušením zákona.
Klamavá reklama se posuzuje podle toho, jaké nepravdivé údaje jsou uvedeny, na koho je cílena, jak moc byla v recipientovi vyvolána klamná představa o realitě. Zákonem není zakázáno reklamní přehánění („když je bílá bělejší“), ale aby toto reklamní přehánění bylo legální, musí ho umět rozpoznat průměrný recipient. Jednoduše: i člověk s průměrným intelektem musí pochopit, že se jedná o nadsázku a nikoliv fakt.
Protože na billboardech nejsou jen stupidní fráze, ale zhusta nesplnitelné sliby (klamná představa o realitě), což je definováno zákonem jako klamavá reklama, zásadní otázka tedy zní: pozná průměrný člověk, že politik na billboardu slibuje nesplnitelné, tedy lže, klame? Jakým IQ musí tzv. průměrný člověk disponovat? Pokud bychom to měli měřit kvalitou předvolební reklamy, pak by musel být průměrný český volič na hranici debility (slabomyslnosti), což je do hodnoty IQ 70. To má být cílová skupina všech politických stran?
Politická reklama je evidentně klamavá, ty nesplnitelné, ale především nenaplněné sliby se na vás valí před každými volbami, takže letos očekávaný ráj v zemi kolem hory Říp by tady měl být už dávno.
Kdo více cestuje individuálně po světě má jasno: v Česku se máme v globálním měřítku vysoce nadprůměrně, jsme ráji na dosah. Jen by z nás politici nemuseli v pravidelných cyklech dělat idioty – a měli by si uvědomit, že dělají idioty i ze sebe. A my bychom se proti tomu měli bránit. Třeba nevolit partaj, která utratila nejvíc peněz za billboardy – kdyby se veřejně billboardů vzdala a za ty prachy postavila dům pro seniory, to by byl důvod pro vhození hlasu do urny. Lživé kecy nikoliv.
