Blogerka Markéta Šichtařová popsala zcela výstižně, proč nebude sledovat olympiádu v Soči. Její argumenty jsou relevantní a logické, přesto miliardy lidí sledovat olympiádu budou. Proč?
O všeobecné čistotě sportu nemám, stejně jako Markéta Šichtařová, žádné naivní iluze. A stejně tak vím, že každá olympiáda je dnes „business event“, navíc zneužívaný politiky.
Tuším, že medaile se opět budou kvůli dopingu přerozdělovat, stejně jako v minulosti, ještě několik let po olympiádě v Soči, což je smutné, protože dostat medaili poštou v krabici a nevychutnat si „bednu“ přímo v dějišti her musí být pro nedopujícího sportovce deprimující a demotivující.
Olympiádu v Soči navíc chtějí zneužít k zviditelnění i teroristé z Kavkazu a homosexuálové, kterým Rusko nepřeje.
Přes všechna negativa olympiádu sledovat budu. Protože elitním sportovcům jde i v době tvrdého profesionalismu především o sport, výkon, medaile. Protože čeští sportovci mají šanci zviditelnit Česko v pozitivním světle a otupit vnímání země jako podivného postkomunistického regionu, kde se masově krade, kde politici povýšili lež na běžnou normu, kde vznikají nová slova jako tunelování, odklánění…
Pokud se v zahraničí pozitivně píše či hovoří o České republice, v 70 procentech je to díky sportovcům!
Olympiády navzdory současným negativům přinášejí úžasné emoce, velké sportovní výkony, obdivuhodné příběhy. I u skeptického Čecha, který je znechucen, že jeho daně mizí na soukromých kontech, že politické strany se chovají spíše jako zločinná bratrstva, že se vše permanentně zdražuje a země díky špatné správě nevzkvétá, dokáže český úspěch na olympiádě vyvolat, alespoň krátkodobě, hrdost a radost. I proto stojí za to olympiádu sledovat.
Je zde ale ještě jeden, asi nejdůležitější aspekt. Úspěšný sportovec se stává vzorem pro děti, mládež, ale i dospělé. Nebýt Martiny Sáblíkové a Kateřiny Novotné, nejezdilo by tolik inlinerů v bruslařském seriálu LifeInLine Tour, nebýt Jaroslava Kulhavého a Terezky Huříkové, těžko by bikový seriál Kolo pro život přitahoval na každý závod tisíce cyklistů. Nebýt Petra Čecha, Tomáše Rosického, neběhalo by tolik kluků po městských i vesnických hřištích za míčem.
I proto bychom měli olympiádu v Soči sledovat, nejlépe s dětmi. Protože pokud něco dokáže odtáhnout děti od drog, civilizačních nemocí, flákání a „paření na kompu“, je to právě sport. A olympiáda zůstává především svátkem sportu.
