Jsou to vykonstruované politické procesy, tvrdí tento týden o svých kauzách hlasitě unisono David Rath a Petr Nečas do televizních kamer. Je to hrubá urážka Milady Horákové, Heliodora Píky a dalších obětí opravdových politických procesů.
David Rath je po propuštění z vyšetřovací vazby opět ve svém živlu. Skvělý rétor a narcis si svobody zcela evidentně užívá a novináři mu nevadí ani na noční procházce. A neustále opakuje: jde o politický proces, snahu o politickou likvidaci mé osoby. Co na tom, že fakta hovoří o kriminální kauze.
Představa, že konkurenční zadlužená ODS, které by měl Rath jako politický oponent z ČSSD vadit, napěchovala dům jeho kamarádů Kotta a Pancové sumou 30 milionů, vyměnila v krabici víno za dalších sedm milionů a zavolala policii, je stejně nevěrohodná, jako představa, že 99 procent obyvatel této země někdy v životě sedm milionů pohromadě vůbec vidělo nebo drželo v ruce. A i kdyby někdo tolik peněz měl, uložil by je doma? Kdo má důvod držet peníze v domě a přenášet je v krabicích v době online bankingu? Důvod může být jediný; jde o špinavé peníze z trestné činnosti.
Je tu ovšem ještě jedna varianta, kterou by mohl obhájit Dominik Duka: Bůh proměnil vodu ve sklepních prostorách osvíceného rodinného domu ve víno a poté víno v peníze. Dobrý právník by mohl s tímto vysvětlením u soudu uspět.
Dnes po dlouhém mlčení promluvil v ČT24 také expremiér Petr Nečas. I jeho kauza, respektive kauza Nečasovy z našich daní bezprecedentně přeplácené exmilenky a současné manželky, je optikou bývalého premiéra politickým procesem. Když tehdy paní Nagyová nařídila generálům sledovat paní Nečasovou, nebylo to prý v žádném případě nezákonné zneužití Vojenského zpravodajství, stejně jako nebylo nezákonné uplacení tří zrádců z řad ODS trafikami.
Je to v Nečasově interpretaci zajímavý precedens: pokud budete chtít dokázat, že vám žena/muž zahýbá, zapomeňte na soukromé detektivy a obraťte se s důvěrou na Vojenské zpravodajství. Vždyť i vy jeho sledovací experty platíte ze svých daní a nezákonné to, alespoň podle Nečase, není.
Pokud by někdo přistál v české kotlině po dlouhodobém pobytu na Marsu, muselo by mu být Davida Ratha a Petra Nečase po jejich prohlášeních v mediích líto. Kdo tu žije, ví, že účelová lež se stala normou chování českého politika a není vnímána politiky v žádném případě jako etické selhání. Rath a Nečas nejsou prvními politiky, kteří provalení jakýchkoliv problémů označují za politický proces. I exposlanec Jaroslav Škárka, odsouzený za podvod, se přirovnal k obětem politických procesů z 50. let minulého století.
Přirovnávání evidentně nepolitických kauz k politickým procesům, které jsou temnou skvrnou v historii této republiky, je drzé, neslušné a opravdu nechutné.
