Skandál na Primě: Disidenti vymřeli. Novinář je dělník, nic víc. Takhle piš, nebo táhni. Tak dramatický předlouhý titulek vypustil známý komentátor jednoho ze zpravodajských serverů.
Jako zkušený novinář by měl vědět, že novinář je dělníkem. To, že bratři Čapkové či Ferdinand Peroutka byli vnímáni jako čelní představitelé intelektuální elity vyplývalo nikoliv z žurnalistické profese, ale z jejich přirozené inteligence, vzdělání, schopnosti v kontextu doby sofistikovaně hodnotit společenské jevy.
Pokud novinář dnes pracuje v privátní mediální společnosti, která má konkrétního vlastníka, logicky musí vedle zákonů jako každý zaměstnanec dodržovat firemní zásady (corporate identity). Jednoduše platí: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Tak to zkrátka je! Nelze očekávat, že v titulech Babišova mediálního impéria budou novináři psát o destrukci zemědělských ploch dotovanou řepkou a nenasytnosti svého chlebodárce, v titulech Křetínského impéria hanit fotbalovou Spartu a že Bakalovy listy budou stoprocentně poctivě informovat o dění kolem OKD. Může se nám to nelíbit, ale máme svobodnou možnost volby tato media ignorovat.
Ve všech mediálních domech existují více či méně oficiální „notičky“, podle kterých novináři zpívají. Pokud se jim nelíbí dechovka a chtějí bigbít, mají svobodnou možnost odejít. Stejně jako dělník, který pracuje pro korejskou firmu Hyundai, ale víc mu imponují české škodovky.
Osobně teď mimo jiné pracuji v pozici šéfredaktora lifestylového sportovního magazínu. A na začátku spolupráce jsme několikrát řešili neshodu; musel jsem obsah a své vlastní vize přizpůsobit komunikační politice zadavatele. Zcela logicky. Jsem najatý dělník slova. Kdyby ta komunikační politika byla proti mému přesvědčení a nebavilo by mě to, svobodně bych odešel!
To, co se stalo v televizi Prima, není vůbec žádný skandál, děje se to ve všech mediích, ve všech korporacích, i v politických stranách se očekává, že partajníci budou držet jen jednu komunikační linii. Skandál by to byl, kdyby Prima porušovala tiskový a vydavatelský zákon a ostatní zákony – a to se nestalo. Privátní televize může předkládat recipientům názory, jaké chce (pokud nejsou protizákonné), není placena z koncesionářských poplatků. Navíc v inkriminovaném případě vůbec nejde o falešné notičky: ilegální masové přistěhovalectví do Evropy je problémem. Velkým problémem, to už zaznívá dokonce i z bašty evropských pseudoelit. Tak proč skandál?
Novinář je dělník, nic víc. Z toho titulku je cítit nepříjemný odér elitářství na sto honů, v uvedeném kontextu je to hrubá urážka dělníků. A k další části titulku: Disidenti vymřeli. Nevymřeli, jen zkrátka v mainstreamových mediích nedostávají prostor. Nabídnu jen pár jmen komentátorů, kteří politicky korektní schémata a emoce nahrazují fakty a daty podloženými analýzami současných problémů: Benjamin Kuras, Petr Robejšek, Ota Ulč.
Resumé? Nechme Primu zpívat podle vlastní partitury, to není žádný skandál. Když se nám její pojetí zpravodajské žurnalistiky nelíbí, můžeme ji jednoduše vypnout. Není to veřejnoprávní televize, může si noty vybrat podle svého uvážení.
Pro udržení duševní pohody a zdraví je ale nejlepší se na zpravodajství nedívat, protože tzv. vyváženost a objektivita jsou jen iluzorní píárové hlášky a nátlaková propaganda (proruská, proamerická, probruselská, pročínská, proislámská…) se na nás valí ze všech stran. Co s tím? Stačí používat vlastní zdravý selský rozum, informace třídit a nenechat se opíjet rohlíkem.
