Ministryně obrany Jana Černochová se svým výrokem, že letí do USA vyjednat umístění americké vojenské základny v Česku, degradovala, použijeme-li vojenskou terminologii, na užvaněnou pavlačovou drbnu.
Premiér Petr Fiala by Janě Černochové měl důrazně vysvětlit, že ministryně nemůže troubit do světa prostřednictvím medií své osobní vize o zásadním politickém rozhodnutí, o němž nejednala česká vláda, neprojednal ho Parlament ani Senát, a netuší o něm vůbec nic ani náš strategický partner v USA.
Její výrok o americké základně rozpoutal mediální bouři a vnesl zmatek a rozruch i mezi obyvatele Česka, kteří jsou vyděšeni z války a brutálního násilí v blízkosti našich hranic. V mediích se už spekuluje o lokalitách pro základnu, i když americká administrativa informaci Černochové dementovala.
Ministryně, která víc mluví, než přemýšlí, by měla spíš zastávat post domovnice než sedět ve vládě. V tomto případě jen mluvila o něčem iluzorním, ale co kdyby svými děravými ústy vypustila ven opravdu reálné tajné strategické informace?
V souvislosti s přáním paní Černochové mít v zemi americkou vojenskou základnu se začalo ve velkém skloňovat slovo referendum a nepřekvapuje, odkud volání po referendu přichází. Otázka zní: Mají paní Blažková z Horní Dolní nebo pan Novák z Dolní Horní strategické analytické schopnosti sofistikovaně identifikovat geopolitické, bezpečnostní, vojenské, společenské a ekonomické přínosy a hrozby, připravit si vlastní SWOT analýzu a z ní vyvodit erudovaný verdikt?
Jasně, žijeme v zemi, kde „I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále“. Kde emoce přebíjejí zdravý rozum a zodpovědnost. Ale téma vojenské základny není o srandě, ani o osobní touze, ani o referendu. Není to komedie. I když užvaněná ministryně obrany z tématu udělala frašku.
