Když komunisté podporují svého třídního nepřítele

Nějak mi to hlava nebere, i když nejsem úplně naivní blondýna a tuším, že v politice lze zobchodovat cokoliv. Jen mám pocit, že hranice bohnické léčebny se nenápadně šíří a už jsou téměř totožné se státní hranicí ČR.

Že občané vynesli do dvou nejvýznamnějších politických funkcí dva vulgární a nedůvěryhodné notorické lháře je divné, protože tím de facto povýšili vulgaritu a lež na normu. Ale budiž, vůli lidu je nutné respektovat.

Že sociální demokraté licitují o vládní posty a už jim nesmrdí ani trestně stíhaný premiér, ač jim nejprve smrděl, neudiví. Někdo tomu říká pružná politika, někdo bezpáteřní proradnost, ale ohebnost ČSSD známe už z dob opoziční smlouvy. Smrdutý skunk se zázračně proměnil ve voňavého králíčka.

Postoje SPD jsou vždy ryze pragmatické, čitelné, reagující na nálady ve společnosti, ohebné jak tělo moderní gymnastky, ale ve své podstatě pevné jako muskulatura nindži. Ani oni nepřekvapují.

Šokují ale komunisté. Bezskrupulózní miliardář byl přece pro komunisty odjakživa zásadním třídním nepřítelem, proti kterému je třeba bojovat neutuchajícím třídním bojem. Tento miliardář je navíc imigrantem (komunisté se proti imigrantům přece vymezili), který domácímu proletariátu, třídě dělníků, rolníků a pracující inteligence, tvrdí, že „všetci kradnú“. To je hrubá urážka nejen všech občanů Česka, ale především políček všem voličům KSČM – ale i voličům ANO. Přesto se komunisté ke svému třídnímu nepříteli lísají jak Zeman k pandě a medvědovi. A určitě to není proto, že ten reprezentant brutálního kapitalismu býval komunistou v dobách, kdy to bylo účelné.

„Buržoazie produkuje především svého vlastního hrobaře. Její zánik i vítězství proletariátu jsou stejně nevyhnutelné.“ To je citace z Komunistického manifestu, bible komunistů sepsané Marxem a Engelsem, kterou česká politická realita staví zcela na hlavu: převážně proletariát se ve volbách postaral o vítězství kapitálu a nejbohatšího „buržousta“ v zemi, komunistická strana teď chce přispět k tomu, aby premiér v demisi byl premiérem regulérním. Hrobař není vítězem, kope hrob sám sobě.

A pak že nežijeme v blázinci.