Když dá Velké Británii lekci z hrdosti kluk z Afriky

Hrdý Albion, který dal světu fotbal, se stal jevištěm poníženého masového poklekávání fotbalistů před zápasy Premier League. Je i není paradoxní, že čest hrdého Albionu zachránil kluk z Afriky. Jmenuje se Zaha. Wilfried Zaha.

Útočník Crystal Palace Wilfried Zaha se stal prvním hráčem Premier League, který před zápasem odmítl pokleknout - nikoliv v boji proti rasismu, jak nám mainstreamová media pořád dokola servírují, ale na podporu rasistické a násilnické americké organizace BLM. Podle osmadvacetiletého rodáka z Pobřeží slonoviny je gesto ponižující a ztratilo veškerý význam. Osobně si myslím, že ono vynucené poklekávání naopak rasismus může probudit.

Wilfried Zaha má aktuální tržní fotbalovou hodnotu 50 milionů euro, ale jeho lidská hodnota vystoupala do stratosféry. Jako první odmítnul nebezpečnou stádnost a zasluhuje velký obdiv a respekt. Jako první dal jasně najevo, že proti přežívajícímu rasismu v hlavách slaboduchých se má bojovat smysluplnějšími prostředky než trapným poklekáváním, spojovaným právě s podporou BLM.

Británie vždy byla hrdou zemí, zrodila spoustu velikánů, napadají mě bez ladu skladu jména Jamese Cooka, Olivera Cromwella,  Isaaca Newtona, Jamese Watta, Williama Shakespeara, Johna Lennona, Roberta Planta, Winstona Churchilla, Margaret Thatcherové, George Besta, Bobby Moora, královen Viktorie, Alžběty I. a Alžběty II…  Hrdě a statečně odolala náletům Luftwaffe za druhé světové války, ale podrobila se, zcela otrocky, ideologickým náletům hnutí BLM. Hrdost jí musel vrátit kluk, který se narodil nikoliv v Albionu, ale v Abidžanu, v Africe, to je hodně smutné. Ale i logické, protože kdyby to byl bílý fotbalista, stal by se zcela jistě okamžitě terčem brutálního mediálního lynče a byl by onálepkován jako rasista.

Bude zajímavé sledovat, zda se k Wilfriedu Zahovi přidají i další fotbalisté z Premier League, je jedno zda černí, bílí či žlutí, protože na barvě pleti nezáleží, nebo stádnost přetrvá. Protože idiocie neskončila, idiocie trvá. Ne náhodou se ve stejné době objevila zpráva, že americké vydavatelství odmítlo dalšího „málo černého“ překladatele černé básnířky Amandy Gormanové, která se proslavila svým čtením na inauguraci prezidenta Joe Bidena. Není právě tohle zjevný rasismus?

S naší kapelou hrajeme převážně vlastní věci, ale zařadíme sem tam i nějakou klasiku. A teď se nám zalíbilo blues The Thrill Is Gone, které plyne uvolněně a majestátně jako řeka Mississippi napříč USA. Autorem je B. B. King, úžasná legenda. Černoch. A tak se ptám: Smím jako běloch zpívat blues od černocha? Je to rasistické, nebo naopak protirasistické? Idiotské otázky, že. V duchu dnešní přiblblé pseudokorektní doby.

Šílení věrozvěstové nového spravedlivého světa, kteří dětem kromě pohlaví chtějí vzít i mámu a tátu, podporovaní levičáckými medii, drtí svět neustále novými pitomostmi typu MeToo, HateFree, BLM, LGBTQI Pride, zcela systematicky popírají zdravý selský rozum a melou tradiční hodnoty na padrť. Proto si statečný kluk z Afriky Wilfried Zaha zasluhuje za svoji odvahu obrovský obdiv. Smekám před ním, má více rozumu než vedení Premier League a všech jejích týmů!

P.S. To Kingovo černé blues samozřejmě hrát budeme. I na počest Wilfrieda Zahy.