Prezident Miloš Zeman se nikdy netajil svým opovržením nad reprezentanty mediální scény: žumpa, hnůj, póvl, to jsou jeho oblíbené přívlastky, kterými tituluje novináře. Neměli by ho mít logicky rádi.
Propuštění známého vězně bylo zcela evidentně Zemanovým předvolebním kalkulem, tomu nasvědčuje i dávkování informací – návštěva jeho manželky ve vězení před odletem do Číny mnohé naznačila a bulvár (dnes do této kategorie musíme řadit, bohužel, drtivou většinu medií) se mohl zbláznit úvahami, kdy dojde ke dni D.
Miloš Zeman po návratu z Číny čekal plných šest dnů s podpisem, novináře si pěkně vychutnával. Byl to mistrný píárový tah – šest dnů pozornosti medií – a tuto strategii mu novináři zbaštili i s navijákem.
Miloš Zeman tak vyhrál dvakrát. Poprvé, když mu nenávidění novináři dokonale posloužili při předvolební kampani a zajistili mu výrazný prostor v mediích.
Podruhé, když bivakovali novináři před vězením plných šest dnů. Tím si Zeman dokázal, že novináři jsou opravdu hnůj, póvl a žumpa, protože věnovat takovou pozornost a online zpravodajství události, která si zaslouží jednu telegrafickou zprávu, je minimálně podivné. Česká žurnalistika klesla na dno zapáchající bulvární bažiny a prokázala pravdivost Zemanova postoje k novinářům, totálně se sama degradovala.
Prezident se musí na Hradě s potměšilým úsměvem na tváři za břicho popadat: opovrhovaní novináři sehráli jím režírovanou roli užitečných idiotů a navíc potvrdili jeho slova o žumpě, hnoji a póvlu. Fotbalovou mluvou zaznamenal double. A to se vždy cení.
