Naše rypáky směřují k bankrotu, politici pokračují v šaškárnách

Blábolů z úst našich politiků jsme za uplynulých dvaadvacet let slyšeli tolik, že jejich výčtem bych u počítače utratil zbytek života. Omezím se proto jen na taková ta stěžejní, například: pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, neznám špinavé peníze, vše vyřeší neviditelná ruka trhu, orientujte se na elektrickou energii, protože je a vždy bude nejlacinější, jediným způsobem rozkvětu naší společnosti, průmyslu, kultury, veřejného života atd. je privatizace, třikrát a dost, padni komu padni, jsme pro omezení imunity, ale zatím na to společnost není zralá... (vypočítávat další kecy mě už nebaví).

foto ČT

Tím spíš, že nikdy netrvalo dlouho a začalo se ukazovat, že to všechno jsou jen dobře promyšlené oblbovačky, jejichž cílem je co nejvíc prodloužit existenci našich polistopadových šíbrů, aby měli dost času si nakrást. A tak postupně došlo k tomu, k čemu v tomto ovzduší dojít muselo – k rozpadu vytunelované ekonomiky a naprostému morálnímu rozkladu společnosti. To jsou hlavní důvody, proč naše vlast už řadu let směřuje ke dnu. Dokonce mám pocit, že nynější celosvětová ekonomická krize se pro nás stala božím požehnáním, protože máme náš úpadek na co svést.

A teď bych byl rád, kdyby mě některý povolaný vládní činitel informoval, kdo ten náš stát během 21 let rozkradl. Jaké to byly kauzy, kteří lidé se v nich vyskytovali, kolik to státní kasu, tedy nás, daňové poplatníky, stálo peněz. Nemám na mysli jen kauzy ekonomické, ale i politické, vzniklé neschopností ministrů a dalších úředníků a činitelů. Novináři tuto otázku nedávno položili člověku povolanému – ministru Kalouskovi. Jeho odpověď byla symptomatická (dovolím si parafrázovat) - už je to dávno, dohledat viníky není možné, vše je zahráno do autu, je to promlčené. Jinak řečeno ukradené peníze musíme oželet.

A teď do toho přijde totálně ujeté prohlášení pana senátora Kubery (viz ParlamentníListy.cz), že za nezáviděníhodnou situaci, v níž se nacházíme, můžeme všichni společně. A vysvětlil, proč, podle něj, musí současná vláda přistoupit k nepopulárním opatřením. „Víte, oni teď všichni křičí: My za tu situaci tady nemůžeme, my jsme nic netunelovali. Berete nám, chudým. Ono to tak ale úplně není. Proč nekřičeli tenkrát, když bylo jasné, že jim vláda populisticky dávala štědré a vysoké dávky, kvůli kterým je rozpočet také v propadu? Nekřičeli, hezky si pro ně šli a hned několikrát. Teď to prostě na dluh už nepůjde, a ti, co si pro ty dávky, často bez jakého koli přičinění chodili, teď křičí, že na ně nezbude. Bohužel to občas s nimi odnesou i ti, co za to opravdu nemohli."

K tomu dodám jen poznámku: Ve zbankrotovaném Řecku také vypláceli lidem důchody třeba i třicet let poté co zemřeli. Tam ale mají aspoň tolik slušnosti, že to považují za chybu státu. Pokud jde o bohatou diskusi pod jeho článkem lze z ní jen stěží citovat, protože slovník většiny autorů nechci přebírat.

A tak se, přátelé, nedivme, že naše cesta bohužel nevede k blahobytu, ale do pekel. Už dlouho tvrdím, že směřujeme ke státnímu bankrotu a byl jsem proto u ledaskoho podezřelé individuum. Naštěstí se teď k této možnosti vyjádřil i někdejší televizní moderátor, podnikatel, majitel nemocnic Roman Šmucler (viz ParlamentníListy.cz): „Jestli stát utratí o devadesát pět nebo sto miliard víc, než vybere, tak přeci každý ví, že zbankrotujeme. Čili každý rozumný člověk se připraví na bankrot a uloží si peníze v jiných věcech, protože tady je politická shoda o tom, že tenhle stát půjde na buben. Já osobně se na bankrot chystám. Kdo si dnes něco, co neztratí v době krize hodnotu, koupí za sto tisíc, tak má šanci, že to třeba za pět let prodá za dvě stě tisíc. Není náhodou, že o všechny mé nemocnice mám strašně moc zájemců.“

K těmto slovům není třeba cokoliv dodávat. Snad jen maličkost. Není u nás mnoho těch, kteří vlastní několik nemocnic, fabrik, haldu cihel zlata, cenných obrazů... A těm, bohužel, jistě dobře míněné rady pana Šmuclera nepomohou.