V mediálním prostoru se hovoří o dramatickém zvyšování daně z nemovitosti. Bude to ale ku prospěchu věci? Pro koho?
Obecní chodník
V roce 1993 nás obec oslovila, zda bychom, jako poměrně noví majitelé domu, sami neuhradili opravu přilehlého chodníku. Během totality jej čtyřicet let nikdo neopravil a obecní kasa je prý prázdná. I v situaci regulovaného nájmu jsme zaplatili (asi 70 měsíčních nájmů!) za položení nové mozaiky ze žulových kostek. Nějak jsme věřili, že postupně se obdobně obnoví chodníky v celé ulici. Během třiceti let se zcela zásadně domy v celé ulici vylepšily, na rozdíl od obecního chodníku. Ten opět zůstal další desítky let bez jakékoliv investice ze strany jejich majitele, obce.
Účel daně z nemovitosti
Právě obcím náleží výnosy z daně z nemovitosti. Obcím, které vlastní své bytové domy (ty by měly konkurovat členům OSMD na trhu s nájemním bydlením) a které jsou od této daně osvobozeny. Sice se účel daně z nemovitosti opakovaně vysvětluje investicemi do obecní infrastruktury sloužící všem občanům v obci, výše zmíněný přiklad ale ukazuje, že již nyní se užívá jinak. Např. MČ Praha 3 otevřeně deklaruje, že výnos z daně z nemovitosti používá na investice do svých bytových domů. Tedy do těch, které jsou od této daně osvobozeny a dotovány i z jiných státních i obecních prostředků. Rozhodně jim nestačí vlastní nájemné, které je jinak jediným zdrojem investic v domech soukromých.
Právě z těch důvodů, že obecní infrastrukturu užívají všichni obyvatelé, tedy i nájemníci soukromého domu, je v řadě zemí obvyklé, že se tato částka v případě nájemních domů rozpočítává, jako zvláštní druh služby a poplatků, mezi všechny obyvatele domu. I bez takového přímého přeúčtování se zásadní chystané zvýšení daně z nemovitosti nutně projeví v tlaku na zvýšení nájemného.
V rámci navrhovaného drastického zvýšení této majetkové daně se již otevřeně deklaruje, že navýšení už nebude sloužit na místní investice, ale skončí ve státním rozpočtu.
O výši této majetkové daně si dlouhé roky prakticky rozhodovaly obce - a jsou místa, kde se např. majitelům drobných nebytových provozoven zvýšila mezi rokem 2021 a 2022 o celých 300%. V mediálním prostoru se přetřásají návrhy na zvýšení o desítky, stovky či rovnou tisíce procent! Začasté se na pomoc berou příklady ze zahraničí. I z míst, kde zvýšení takové daně zapříčinilo masivní vystěhovávání starousedlíků (Vancouver)! Příklady jsou často ze zemí, kde je zcela jiný daňový koš. Kde z každé cihly, kterou si majitelé koupili za své, již jednou zdaněné, prostředky, nemuseli další 1/5 odvést státu znovu. Majitelé, kteří se odpovědně sami postarali o bydlení své a svých dětí a nespoléhali se na stát a nenatahovali k němu ruku. A budiž České republice ke cti, že takových zodpovědných občanů je u nás podstatně více než např. v Německu či Švýcarsku.
Nemovitost jako důchodový pilíř
O „státním“ důchodu vůbec nemluvme, ale podívali jste se (jako pisatel tohoto článku) po třiceti letech hrazení důchodového připojištění, jak mizerně zhodnotily vaše pojištění důchodové fondy? Stát uvažovaným zásahem sahá do důchodů těch pronajímatelů, kteří si investicí do nemovitosti vybudovali svůj vlastní, podstatně odolnější, důchodový pilíř.
Každý procentní bod změny daní, minimální mzdy, pojištění – to vše legislativa i exekutiva projednává s tripartitami, komorami či dalšími dotčenými svazy. Úvahy o spotřební dani u tichých vín např. se Svazem vinařů. Návrhy na několikanásobné zvýšení daně z nemovitosti, jež se dotýká milionů poplatníků, však s nejstarším sdružením majitelů domů raději ani konzultovat nezkouší. Přesto, že odůvodněné návrhy na podložené a racionální změny u této daně by možná našly odezvu.
