Před dvěma týdny proběhla v Českém rozhlase debata nad návrhem udělat z pronajímání koncesovanou živnost. Oba diskutující se shodli na některých nepřijatelných principech tohoto návrhu.
Rozhlasový duel Českého rozhlasu „Pro a proti “ dne 7. 3. 2019, který se věnoval návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu zařadit pronájem bytů mezi koncesované živnosti, žádným duelem nebyl. Stát zastoupený dvěma ministerstvy (MPO a MMR) ani po týdenním dohadování nenašel jediného úředníka, který by nápad na povinnou přeměnu pronajímatelů bytů v živnostníky byl schopen před posluchači obhájit. Dramaturg tedy pozval stálici nájemního bydlení JUDr. Stanislava Křečka, čestného předsedu Sdružení nájemníků a nyní také zástupce ombudsmanky.
Ten se s naším místopředsedou Ing. Milanem Krčkem vzácně shodl v tom, že se jedná od počátku o nesmysl, a ten, kdo nápad předložil, nemá o nájemním bydlení a občanském právu ani ponětí. A jestliže je udávaným důvodem boj s „obchodníky s chudobou“ – tak to svědčí i o fatální neznalosti příčin a problémů tzv. vyloučených lokalit, které to nemůže vyřešit ani náhodou.
Pan zástupce ombudsmanky, ale přišel se svou „light“ verzí. Líbilo by se mu, aby byl majitel povinen uzavírat nájemní smlouvy pouze a jen prostřednictvím nějakého „koncesovaného pronajímatele“. A podepřel to argumenty o údajné neschopnosti pronajímatelů sepsat správně smlouvy a dále přidal příměr o tom, že se taky nikdo nediví, když stát majitelům přikáže, že jejich komíny mohou vymetat jen „koncesovaní kominíci“.
Je nutné oddělit oba argumenty – stát zákonem určuje takové povinnosti na provádění činností a kontrol tam, kde hrozí obecné ohrožení (výbuchem, požárem atd.), a tedy logicky tyto práce nebo kontrolu prací předepisuje plynařům, elektrikářům a ano, i kominíkům.
Zatím nám dovoluje jak vyměňovat těsnění či dokonce celé vodovodní baterie, tak natírat stěny a dokonce si i opravit auto.
Jedním z hlavních principů nového občanského zákoníku (NOZ) byla přednost smluvního ujednání a až následná úprava paragrafová. Ano - s tím omezením, že u smluv nájemních bytových je většina parametrů taxativně vymezena. A pronajímatelé se v drtivé většině v nájemním právu orientují s erudicí poučeného laika. Ostatně jejich omyly, na rozdíl od omylů nájemníkových, jsou penalizovatelné.
Katastrofické scénáře, že soudy budou zavaleny desítkami tisíc sporů pronajímatelů s nájemníky, se po roce 2013 nenaplnila. I z vlastní praxe dobře vím, že s 98% nájemníků se dohodnu i v tak citlivém tématu, jako je navýšení nájemného. Ale představa světa, ve kterém lidé berou každodenní odpovědnost i rizika rozhodování do svých rukou, se sociálním inženýrům moc nehodí.
Páně Křečka „koncesovaný pronajímatel“ by nutně měl mít protipól v „koncesovaném nájemci“, protože právní vědomí je jistě silnější u „koncesovaného pronajímatele“. Chtěl by snad chudáka obyčejného nájemníka předhodit při uzavírání smlouvy koncesovanému profesionálovi? To by mohl soud, při ochraně slabší strany, posoudit jako jednání proti dobrým mravům.
Řada pronajímatelů se sama a svobodně rozhodla a najala si ke správě svého domu odborníka a věnují svůj čas jiné své činnosti.
Orwellovský nápad, že to bude zákonem nařízeno všem majitelům, by mohl být inspirací i pro jiné smluvní vztahy, do kterých lidé během svého života nutně vstupují.
Podle JUDr. Křečka není řada pronajímatelů svéprávných v tom (nebo povolaných k tomu), aby sami nabídli svůj byt na trhu. S argumentem „že v tom mohou někteří udělat chybu.“
Více než polovina dospělé české populace udělá chybu při uzavírání manželství – možná, že by to vyřešili „koncesovaní ženiši“ uzavírající jednu z nejdůležitějších životních smluv s „koncesovanými nevěstami“.
PS: Neplést s „koncesovanými nevěstkami“ – ty jsou v návrhu Pirátů…
