Zahraniční dělníci a biofarmy aneb podporujte svůj region.

K napsání příspěvku mě inspiroval článek na MF Dnes o kupování biopotravin přímo z biofarem. Když před časem jistý lídr jedné velké politické strany prohlásil, že zahranični pracovníci přicházející do republiky berou našim lidem práci, bylo toto jeho prohlášení nazváno nekorektním a rasistickým a od sdělovacích prostředků a svých politických protivníků to pěkně schytal. Je ovšem ještě další způsob, jak místní přicházejí o práci a to místní zemědělci a producenti potravin.

Obojí je defakto přísně ekonomický jev. Tak firma či podnikatel klidně zaměstná zahraničního pracovníka, když ten zahraniční pracovník vypadá na to, že na měsíc práce vydělá svému zaměstnavateli pětistovku nebo třeba o 2000 více nebo o tolik spotřebuje méně. Protože místní pracovník bude třeba o tu trošičku méně výkonný nebo protože nemá praxi, potřebuje nejdřív nákladné zaškolení nebo rekvalifikaci. Toto bylo obvyklé ještě nedávno, v době takzvaného nedostatku pracovních sil. Ovšem když je zaměstnáván zahraniční pracovník, jeho plat obvykle z velké části jde zpátky do zahraničí, stát z takového pracovního místa získá obvykle jen povinné odvody, které by získal stejně, i kdyby zaměstnavatel zaměstnal místního. Ale od daňových poplatníků ještě musí navíc vybrat tisíce potřebné na dávky pro toho místního, který potom nepracuje.....
Stejně tak je to i s potravinami. Každý zajisté ušetří rád nějakou tu korunu na kilu brambor či jablek nebo 10 korun na kilo masa a tak nakupuje v supermarketech. Jenže zase to mohou být draze ušetřené peníze. Protože ty levné potraviny jsou obvykle dovážené. Zase kromě DPH a nějakých povinných odvodů tyto peníze směřují ze státu ven, podělí se o ně zahraniční provozovatel supermarketu se zahraničním výrobcem. Naši místní výrobci zase zkrachují, takže stát zase bude muset od těch, co stále ještě pracují, vybrat další peníze na podporu těch nezaměstnaných.  Nebo v lepším případě "pouze" na dotaci výrobci, aby přežil a přece jen nezkrachoval.
Řešení je na místě a sice co nejvíc peněz nechávat tady, ve regionu nebo republice.

Dále se budu zabývat jenom těmi potravinami.

Stát už jednou promeškal příležitost vytvořit domácí trh, který by prostředky za potraviny nechával tady a nevyvážel ven mimo republiku. V době před 15 - 20 lety se hlásili o své zabrané statky a pole restituenti a po desetiletích všelijakého přežívání se chystali znovu hospodařit na svém a produkovat potraviny pro své okolí. Z těchto hospodářství dodnes funguje jen málokteré. Většina nevydržela cenový tlak velkých producentů,často jen přejmenovaných bývalých JZD a byrokratický tlak všemožných předpisů a nařízení, které museli splnit, hygienické, finanční, dotační atd. Tak skončili, šli do důchodu nebo na pracák a pole pronajmuli nebo rovnou prodali.
Dneska se drobní výrobci potravin opět začínají objevovat a to tentokrát pod nálepkou Bio. Z největší části je produkce biopotravin jen ideologie, znovuobjevování jinak dávno používaných postupů, to vše víceméně za cenu snižování produktivity výroby těchto potravin. Nicméně nálepka Bio znamená možnost pro svého uživatele, drobného výrobce, zvýšit cenu svých produktů a tím ve srovnání s velkovýrobci ekonomicky obstát a přežít. Zvláště když velkovýrobci až na výjimky opustili drobný místní prodej svých produktů a soustředili se na velké dodávky supermarketům nebo výkupcům a podobným velkým odběratelům, kde ovšem často v konkurenci se zahraničními výrobci prohrávají. Prosazování drobných místních výrobců je zatím na začátku, lidé si nejdřív musí zvyknout je opět vyhledávat a kupovat od nich. Ať už jako přímí spotřebitelé pro domácí spotřebu nebo je vyžadovat nepřímo, v restauracích, hotelech a jídelnách chtít jídla připravená z místních a ne z dovezených surovin.
Peníze vydané za potraviny jsou přirozeně jen malou části celkových peněz obíhajících v ekonomice. A taky v dnešní době asi nikdo kromě nějakých názorových extremistů nebude chtít konzumovat jen vysloveně místní potraviny. Přesto ale peníze utržené biofarmáři a obecně všemi producenty místních potravin mohou znatelně přispívat k ekonomické stabilitě regionu. A proto jsou, zvlášť nyní v době krize, velice cenné.