Komerční kursy se tvrdě platí, 500, tisíc i několik tisíc za jeden den výuky a když je to někde jinde než v místě bydliště, tak studující ještě platí jízdné, ubytování, jídlo atd.
Studium na vysoké škole je zadarmo, kromě pár bezvýznamných správních poplatků studenti hradí jen jídlo, jízdné a ubytování.
Přitom obojí je k stejnému účelu, je to poukázka na lepší pracovní místo a na vysoký plat. Jenže komerční kursy si člověk pečlivě vybirá, pokud vybere špatný, jsou tisíce zaplacené za kurs ztracené a zpátky v podobě lepšího pracovního místa a vyššího platu se nevrátí.
Pokud student vybere špatný obor, kde jako absolvent potom nenajde dobrou práci, v podstatě nic se neděje. Student je na tom stejně jako kdyby se na žádnou vysokou školu nepřihlásil a pracoval těch několik let po různých brigádách. Za živobytí utratí zhruba stejně ať chodí po těch brigádách nebo po vysokoškolském kampusu. Pravděpodobnost výhry v této studentské loterii bývá podobná jako v komerčních loteriích, tam se vrací hráčům ve výhrách tak 20 - 40 % vynaložených peněz. Možná jen tolik procent vysokoškolských studentů potom v praxi dosáhne onoho vytouženého prestižního místa a příslušně vysokého platu, na ostatní zbudou podřadná pracovní místa s nízkým platem. Rozdíl od komerčních loterií je ten, že komerční loterie se financují samy a ještě odvádějí procento ze svých zisků sportovcům. Studentská loterie se sama nefinancuje, naopak tak, jak je nyní nadstavena, státní finance spotřebovává a nic z nich nevrací. Finance, které stát do studentského vzdělávání leje, mají být investicí. Jenže jak kvalitní a jak dlouhodobá to je investice? Dříve stačilo pouze vystudovat kvalitní vysokou školu s kvalitními učiteli, aby se člověk bez nějaké zvláštní námahy udržel celý svůj profesní život na špičce. Peníze vložené státem do vysokoškolského vzdělání byly tedy investice nesoucí ovoce dalších několik desítek let.
To už dneska dávno neplatí. Překotný rozvoj způsobil, že absolventu vysokoškolákovi zaručuje pouze diplom bez nějaké další práce na získávání nových aktuálních vědomostí místo někde na špičce jen prvních několik let. Nemá li tento vysokoškolák zažít prudký kariérní propad, protože noví absolventi vysokoškoláci se zbrusu novými aktuálními znalostmi se tlačí na jeho místo a rádi by ho nahradili, nezbývá mu nic jiného než už druhý, čtvrtý rok své kariéry sám masívně investovat do tvrdě komerčního celoživotního vzdělávání. Neboli si své vzdělávání nadále platit sám.
Nabízí se tedy porovnání dříve a nyní. Návratnost investice státu do bezplatného vysokoškolského vzděláni dříve 20 - 40 i více let. Nyní je návratnost investice státu do bezplatného vysokoškolského vzdělání 3 - 6, maximálně 10 let. A to ještě studenti, co v této studentské loterii neuspějí, nevrátí z této státní investice vůbec nic. Není na místě trochu utáhnout šrouby?
