Slušovice, socialistický přízrak nebo tržní kapitalistický fenomén?

Objekt propagandy, který přesvědčil o přednostech socialismu možná stamilióny lidí, podnik postavený na přísně kapitalistickém základu, dravá štika prohánějící se v stojatém rybníku plánovitého socialistického hospodářství a ždímající penízky z socialisticky vedených  podniků do Slušovic, zaměstnanecký odborářský ideál, prostředek k osobnímu zbohatnutí vedení Slušovic, cesta, jak chudý kraj v okolí Slušovic přeměnit na prosperující a bohatou oblast, dostatek zboží v obchodech, které v té době možná ani v Praze nebylo, zemědělské družsvo pořádající bombastickou zábavní televizní estrádu, kterou v přímém přenosu sledovala půlka republiky... Tohle všechno a ještě kdovíco dalšího byly ve své době Slušovice.

Dostihová dráha a známý objekt Sud, které postavilo JZD Slušovice.Mf Dnes

Se jménem Slušovice jsem se setkal poprvé někdy v době, kdy jsem končil střední školu. A to v tehdejším běžném zpravodajství, ve zprávách o návštěvách zahraničních delegací, obvykle z titulní strany tehdejšího Rudého Práva. Zpráva obvykle zněla asi takto : Naši zemi navštívila delegace vládních činitelů z bratrského socialistického "něčeho" pokud se jednalo o země východního bloku nebo jiné socialistické země nebo : Naši zemi zemi navštívila delegace soudruhů z bratrské komunistické strany, pokud se jednalo o nějakou západní kapitalistickou či jinou nesocialistickou africkou, jihoamerickou nebo podobnou zemi,kde jsme si vydržovali nějaké komunistické hnutí.  Delegace byla obvykle přijata tehdejším prezidentem Gustávem Husákem a dalšími komunistickými potentáty, následoval nějakým, dnešními slovy raut a prohlídky Pražského hradu a podobně. Na závěr delegace obvykle sedla do aut a jela na Moravu, ve zprávách potom zazněla obvyklá větička: Delegace navštívila naše zemědělské družstvo Slušovice, kde členy delegace seznámili funkcionáři družstva s nejnovějšími výsledky našeho socialistického hospodářství  a demonstrovali tak převahu našeho socialistého společenského zřízení.  
No, čas plynul a na vysoké škole v hodinách politické ekonomie či jak se všechny tyto politické předměty jmenovaly, do nás vtloukali přednosti socialistické ekonomiky. Jak musí být plánovitě rozvíjené socialistické hospodářství zákonitě mnohem lepší nad chaotickým kapitalistickým hospodářstvím s množstvím krizí, jak když se všechno naplánuje, všechno se potom využije, nic nepřijde nazmar , všechno je optimální. Zároveň ale se trochu uvolnilo doba a Slušovic začaly jezdit kromě zahraničních delegací i exkurze "obyčejných" lidí a slušovičáci jim ochotně vykládali, jak že to oni dělají a jakže  dosahují takových výsledků. Já jsem tam byl poprvé s ČSVTS neboli Českou Vědeckotechnickou Společností z vysoké školy, vysokoškolští profesoři, studenti a podobně nelitovali času a jeli si poslechnout zkušenosti slušovických družstevníků. Cenné informace nám, obyčejným studentům, taky dal v hospodě u piva jeden náš kolega, který se při studiu trochu rozhlížel, pracoval o prázdninách brigádně v Slušovicích  a nakonec se mu povedlo získat slušoviské stipendium a závazek tam jako absolvent nastoupit.
Když jsme si dali dohromady to, co jsme se učili na škole v hodinách politických předmětů a to, co jsme věděli o Slušovicích, tak nám vyšlo to, co nám vyjít muselo. A sice že v Slušovicích, tehdejší výkladní skříni socialistického režimu, nepracují socialistickým způsobem, že je to podnik fungující na tvrdě kapitalistickém principu.
Tehdy jsem nevěděl, co vím dnes, že už tehdy socialistickému hospodářství teklo do bot, pomalu začínaly docházet peníze na všelijaká ty betonové paláce, mosty, ale i na nutné investice a dokonce mzdy obyčejných zaměstnanců. Komunisté se tehdy pokusili částečně ustoupit ze svých ideologických socialistických principů, pokoušeli se vytvářet výjimky, schopným jedincům a týmům umožnili pracovat nesocialistickým svým způsobem. Hlavně když budou úspěšní a budou přinášet totalitnímu státu a komunistické straně na utrácení a na stavby dalších betonových paláců a podobně více peněz.
Slušovice tak nebyly jediné, jen byly v tom výjimečně dobré a měly náskok před ostatními, nejméně 10 let.....
Rozdíl v metodách Slušovic a socialistického plánovitého hospodářství se dá docela dobře předvést třeba na počítačích.
Počítač byla tehdy investice v ceně takových 30 - 60 tehdejších průměrných měsíčních platů. V plánovitém socialistickém hospodářství podnik na investice neměl prostředky, ty si pro sebe bral stát a podniku nechával jen nutné provozní peníze, na mzdy zaměstnanců a na nutné opravy a údržbu, víc ne. Kdo tehdy chtěl počítač, musel na něho napsat žádanku na investici. Požadavky na investice se shromažďovaly a zpracovávaly se jednou ročně do plánu investic. Ten se posílal z podniku někde na nadřízené ministerstvo, kde jednotlivé investice schvalovali a pokud byly na ně prostředky, uvolnili je na příští rok nebo pokud nebyly prostředky, přesunuli ty méně významné na další rok. Investice se ještě potvrzovaly komunistickou stranou, méně významným podnikům to potvrzoval okresní výbor tehdejší komunistické strany, významným důležitým podnikům pro obranu státu a velkým podnikům krajský výbor komunistické strany.  O mnohamiliónových investicích tak často rozhodoval a měl právo veta někdo jako bývalý soustružník s rudou stranickou knížkou. Kdo neměl na ministerstvu a na výborech komunistické strany známé, nemusel dostat přiděleny žádné investice, klidně mu mohly být jako méně významné pokaždé odsouvány na další rok, i kdyby se tam všechno sypalo.
A do toho stojatého zahnívajícího rybníku vpluly podnikatelské Slušovice.... Pokud nějaký podnik chtěl počítač a obrátil se na Slušovice, tak ho měl. Do měsíce nebo pokud měla výrobní linka ve Slušovicích hodně zakázek, tak třeba do 4 měsíců. Podnik jen musel mít na počítač peníze, těch 60 nebo 120 nebo ještě víc tisíc tehdejších korun československých neboli musel je někde ušetřit. Obvykle ošidit tam, kde to nebylo na první pohled vidět, třeba na údržbách strojů, budov nebo na ochranných pomůckách pro lidi...
Podobné to bylo v úplně odlišném oboru, Slušovice stavěly pro zemědělská družstva třeba kravíny, výrobní haly a jiné objekty. Kde se běžným socialistickým plánovitým způsobem tyto objekty připravovaly a stavěly několik let, Slušovice byly schopny postavit lehkou montovanou halu za pár měsíců. Zase pokud družstvo někde ušetřilo nebo "ušetřilo" příslušné prostředky, aby Slušovicím mohli zaplatit.  
Kolik z té ceny za ty dodávky ze Slušovic byly náklady Slušovic a kolik z toho byl zisk Slušovic, to už asi nikdo nezjistí....
No a jak to bylo dál? Slušovice byly čím dál víc využívány komunistickou propagandou, čím dál častěji v prostředí Gorbačovovy perestojky používány jako vzor pro všechno možné. Až se to nakonec všem zprotivilo. Ovšem Slušovice dál prosperovaly, jen už do Slušovic zájezdy nejezdily kvůli shánění zkušeností. Slušovice tedy prosperovaly, slušovičtí tak měli peněz na všechno možné, na rozdíl od lidí jinde a tak se v Slušovicích začalo prodávat zboží, které tehdy bylo obtížně sehnatelné i v Praze. A začaly nakupovací zájezdy, začali tam jezdit řadoví družstevníci, důchodci a podobně nakupovat to, co jinde nebylo k sehnání.
No a po změně režimu nastal strmý slušovický pád. Jestli kvůli tomu, že najednou mohli podnikat všichni, kdo chtěli a nepotřebovali k tomu záštitu Slušovic nebo někoho jiného. Nebo kvůli tomu, že tehdejší vládnoucí špičky nového režimu považovaly Slušovice za novému režimu nepřátelský podnik s velkým finančními i jinými možnostmi, který je třeba nějak eliminovat. Nebo kvůli tomu, že velké množství bývalých i současných předsedů zemědělských družstev a dalších výše postavených lidí ještě mělo v živé paměti, jak na nich Slušovice za komunistů vydělávaly a začali jim to vracet. Nebo prostě proto, že  lidi přesycení komunistickou slušovickou propagandou po změně režimu najednou neměli žádný důvod cokoliv od jakoby komunistických slušovických firem  kupovat a chtít, když totéž mohli získat jinde.  Pravý důvod toho pádu asi už nikdo nezjistí....
Každopádně i po 20 letech je téma Slušovic stále živé. K rozhovoru s tvůrcem Slušovického fenoménu, 75 letým důchodcem  bývalým předsedou družstva Františkem Čubou,  uveřejněným na webu Idnes, se v diskuzi objevilo více než 2000 diskuzních příspěvků.....