Slovák žijící v Polsku vytváří česko-romskou vlajku

Slovenský výtvarník Tomáš Rafa, žijící ve Varšavě vytvořil několik verzí česko-romské vlajky.

Česko-romská vlajkaTomáš Rafa

Jako základ vzal českou vlajku, kterou pozměnil barevně a přidal na ní čakru. Původně prý chtěl takto modifikovat slovenskou vlajku, dokonce nechal vlajku vyrobit a chtěl ji vyvěsit v loňském roce na prvního máje. "Ale z důvodů, které nechci rozebírat, k tomu nedošlo," říká.

Prý ho zajímaly reakce na takto pozměněnou vlajku. Já si dokážu představit, že pokud šel na úřady s tím, že chce takovou vlajku vyvěsit anebo se jen rozhodl tak učinit ve spolupráci s nějakou uměleckou agenturou, byl ryhle poslán kamsi. Státní symbol požívá zákonné úcty a za hanobení vlajky by se podle zákona daly považovat i nápisy míst, například k vidění na sportovních utkáních.

Na Slovensku tedy nepochodil, a tak se rozhodl pro Česko. Prý ho k tomu inspirovaly "vlajky v rukou radikálům jejich sympatizantů a neonacistů". Na pochodech extrémistů "zaznívají pokřiky "Čechy Čechům", "My jsme tady doma", Nic než národ". Česká vlajka se v rukou protiromsky orientovaného obyvatelstva stává symbolem etnicky homogenního státu."

Svůj obrazový materiál (doprovodné video a fotografie) čerpal na "reálných protiromských demonstracích v České republice, které se udály v posledním období (Duchcov, České Budějovice)". Co vlastně Slováka žijícího v Polsku vedlo k tomu, aby vytvořil česko-romskou vlajku?

"V romských osadách jsem přitom strávil dvacet dní. Změnil se úplně můj pohled na lidi, kteří tam žijí. Od prvního okamžiku s námi obyvatelé osady naprosto neskutečně spolupracovali, rozhodl jsem se proto udělat jakýsi symbol naší spolupráce," říká Tomáš Rafa.

Z několika desítek návrhů vybrala komise sedm, přičemž o návrzích má hlasovat široká věřejnost. Vybraná vlajka pak bude předána k užívání Radě vlády pro záležitosti romské menšiny, spadající pod Úřad vlády. Předpokládám, že vítězný návrh bude uctivě, leč důrazně poslán do háje.

Říkal jsem si, jaká komise vlastně rozhodovala o návrzích česko-romské vlajky? Kdo v ní seděl, jaké měl předpoklady a znalosti ohledně symboliky či heraldiky? Nakonec jsem jména komise odborníků zabývající se v různých kontextech tématikou česko-romského soužití našel. O koho tedy jde?

Kumar Vishwanathan (lidskoprávní aktivista ředitel občanského sdružení Vzájemné soužití), Lucie Horváthová (členka SZ), Zdeněk Ryšavý (ředitel ROMEA, o. s.), Vojta Lavička (hudebník, moderátor) a David Tišer (romista, člen Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny), Jan Kremer (historik, odborník na problematiku vlajek).

Jak vidno, jeden odborník vedle druhého. Zejména účast Kumara Vishwanathana a Zdeňka Ryšavého je více než vypovídající. Zákon 352/2001 Sb. včetně pozdějších změn ve svém §9 písm. j uvádí: "na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice".

Hanobení státních symbolů (jejich svévolná úprava jako v tomto případě) je v mnoha státech považována za trestný čin, mimo jiné i na sousedním Slovensku. To je možná důvod, proč umělec Rafa svůj záměr na Slovensku nerealizoval.

U nás trestný čin hanobení státní vlajky nemáme, ale hanobení vlajky je bráno jako přestupek. Právní výklad naznačuje, že jakékoli hanobení státního znaku na veřejnosti většinou souvisí s výtržnictvím, za které hrozí až 2 roky vězení. Pokud se tohoto zneuctění například dopustí organizovaná skupina 4 lidí, která vykazuje znaky společenské nebezpečnosti, může jít do vězení až na 3 roky.

Chápu, že jde o "umělecký počin" stejně jako když si naši Stohoven vyrobili falešné občanky, nebo se vykáleli v umělecké galerii. Jenže i umělecký počin má mít své hranice a jsou určité věci, které by se měly dodržovat vždy. Státní symboly by nám měly být posvátné.

Za naši vlajku umírali lidé na bojištích. Krváceli ve druhé světové válce a v podstatě i v té první, i když tenkrát ještě bojovali pod vlajkou Rakousko-Uherska. Umírali za naši vlajku i v době sovětské okupace. Jinými slovy, naše vlajka byla vykoupena krví našich lidí.

Proto mi přijde takovéto zacházení se státním symbolem státu, na který bychom měli být hrdi i jindy než jen při vítězství ve fotbale nebo hokeji, jako naprosto nepřijatelné. A tak, když Tomáš Rafa soužil s Romy dvacet dní a změnil svůj pohled na ně, možná by bylo dobré, aby zkusil totéž v arabských zemích a vytvořil například afghánsko-americkou vlajku. Všichni mu budou vděčni až do jeho smrti.