Kam s ním (hlasem)?

Volby se nám nezadržitelně blíží. Pár týdnů uběhne jako voda a pro pravicově smýšlejícího člověka nastává těžké dilema.

Česká televize

Nejsnadnější to mají skalní příznivci anebo ti, kterým stačí, co jim naservíruje jejich guru. Rovněž věční hledači ideálu mají vcelku jednoduché rozhodování. Vyznavači různých politických sekt mají rovněž jasno a jsou schopni na internetu zadupat každého, kdo se o jejich milárška jen otře.

Ti, kteří dokážou před volbami přemýšlet a neházejí automaticky hlas do urny podobni fotbalovým fanouškům těm "svým" ať se děje, co se děje, stojí před těžkou volbou, skoro až Sofiinou. Komu dát hlas? Komu dát svou důvěru, která v úplně každém případě bude vždy alespoň částečně zneužita?

Máme systém, ve kterém se uzavírají koaliční vlády. Žádná ze stran nemůže prosazovat plně svůj program, což následně voliči vnímají jako zradu. Jako by voličům nedocházelo, že povolební jednání, uzná-li ho pan Ištvan jako nekorupční, je vždy kompromisem a ústupem z předvolebních slibů.

Ti chytřejší lidé to chápou, ale i oni chtějí, aby se jimi volená strana od svého programu příliš neodchylovala. Leckdy je to velice obtížné a může se stát, že strana po vítězství ve volbách s klidem prohlásí, že sliby nebyly zasazeny do reálného rámce, jako to udělal Bohuslav Sobotka v roce 2002.

To, co je nám nyní předkládáno má podobu nechutného guláše ze zapáchajícího masa se spoustou koření. Podle STEMU by se nyní dostalo do parlamentu 7 stran. Čím více stran, tím více kompromisů a tím více sporů a nedohod.

Vůbec by mi nevadilo, pokud bychom zde měli systém dvou silných politických stran založených na většinovém systému, protože jakékoliv tříštění znamená ve svém důsledku více chaosu, vzájemných půtek a osočování včetně nekonečného vydírání od těch, kteří jsou oním jazýčkem na vahách. Taková strana si pak uzurpuje větší moc, než kterou jí přisoudil volební výsledek.

Vezměme to trochu popořadě. Socialisté mají stále největší šanci na vítězství a nepochybuji o tom, že jej získají. Jímá mě vcelku hrůza, když představují své volební sliby, kde se to opět jen hemží utrácením a většími výdaji. Jak se zatíná sekera do státní kasy předvedl v letech 2002 - 2006 Bohuslav Sobotka dostatečně.

Přestože se každoročně (s výjimkou roku 2003) příjmy státní kasy proti roku předcházejícímu zvyšovaly o desítky miliard (2003 -9; 2004 +70; 2005 +97; 2006 +57), dokázal nasekat dluhy za téměř 400 miliard. Přičteme-li rok 2007, kdy se jelo ještě podle rozpočtu z dílny ČSSD, pak přes vyšší příjem o 102 miliard vznikl další schodek ve výši 66 miliard.

Hlas komunistům může dát jen člověk ducha mdlého a nulové paměti. Ti, kteří osobně pamatují dobu minulou ví, jak komunisté rozhodovali o každém vašem kroku. Jako ilustrace, jak by to fungovalo můžeme vidět dnes, kdy se dostali k moci na krajích po boku svých zhojna bývalých spolustraníků nyní v ČSSD.

Jen komunisté přičichli trochu k moci, už opět volají po střežení hranic, té "správné" výuce ve školách, kdy by se muselo o komunistických zločinech mlčet či adoraci masového vraha Gottwalda a vyznávání dalšího krvavého diktátora Stalina.

Zemanovci jsou neuvěřitelný slepenec devótních lokajů hradního pána, přičemž současný předseda této strany označil Zemanovce za apoštoly Miloše Zemana. Prý strana odborníků... Tak by mě zajímalo, v které politické činnosti je odborník Daniel Hůlka či Felix Slováček.

Zemanovci navíc bezostyšně vykrádají socialisty přičemž si dva bývalí přátelé z Lidového domu málem dali na konferenci hezky hospodským stylem přes držku. Senátor Dryml už držel krajského předsedu za kravatu. Ani další jména nevzbuzují nadšení. Šlouf, "atomdědek" Grégr, hradní kancléř Mynář, který kandiduje přímo z Hradu...

Lidovci se pokoušejí o comeback a využívají k tomu tváře kandidátky na prezidentku Zuzany Roithové, ač ta kandidovat ve volbách nebude. Svým způsobem klamavá reklama. Co od Lidovců čekat? Že se spojí s každým, kdo je vezme do vlády, jako už předvedli v minulosti vždy. Ve vládě pak budou loajálním článkem hlavní vládnoucí strany.

TOP09 by nemusela být pro pravicově smýšlejícího člověka špatnou volbou, ale odrazuje mě neuvěřitelná touha po moci a zejména plán přijmout v dohledném horizontu 2018 - 2020 euro a vstoupit do eurozóny. Chtít euro po zkušenostech, kterých jsme dnes a denně svědky může snad jen nenormální člověk.

Prý by pozitiva převážila nad negativy, ale tomu nevěřím ani náhodou. Vždyť eurozóna neustále lije finance do zkrachovalého Řecka. Ani 240 miliard € Řecku nepomohlo a země se stále potácí na hraně bankrotu, když se stále zadlužuje víc a víc i přes odpis dluhů.

240 miliard €, to je 6 bilionů korun. S takovou částkou náš stát hospodaří bezmála šest let. Navíc se rýsuje další pomoc Řecku. Jako člen eurozóny bychom museli převzít zodpovědnost za řecké dluhy a poskytovat mu pomoc. Při krachu Řecka, který je stále více aktuální, bychom pak museli řecké dluhy sanovat ze své kasy. Úžasná vyhlídka.

ODS je bezradná. Tato strana doslova usnula na vavřínech, když si myslela, že má hlasy svých voličů jisté tak, jako socialisté nebo komunisté. Zapomněla na to, že pravicový volič je náročnější a nestačí mu slib třicetikoruny nebo vzývání minulosti.

V současné době je strana myšlenkově impotentní. Chybí jí skutečný tahoun, lídr, či ideový vůdce, chcete-li. Podivné rozpolcení v případě předsedy a volební lídryně je znakem roztříštěnosti. Svého zakladatele strana zahnala a nyní se diví, že ztrácí voliče, když nemá nosnou myšlenku.

Miroslava Němcová se probudila poměrně pozdě. Měla být aktivnější už dřív, měla by přidat na razanci prezentace svých myšlenek a stát se nástupkyní Václava Klause. Nevím, zda je to v jejích silách, ale každopádně měla začít být aktivnější zhruba o rok dříve.

Strana Svobodných je prvním z menších uskupení, které by ještě mohlo být vnímáno jako volitelné. Bohužel, dost názorů je příliš utopistických a program volitelné strany nemůže stát jen na kritice EU. Musí navrhovat proveditelná řešení. Svobodní jsou prakticky bez šance proniknout do parlamentu. Chybí kontakt s realitou a důvěryhodná prezentace.

Nastupují bizarní uskupení. Bobošíkovské Hlavu vzhůru je dalším slepencem, které pojí snad jen adorace exprezidenta Klause. Pro toto hnutí platí rčení každý pes jiná ves. Scházejí se tam levicoví i pravicoví politici vedeni večně někam kandidující Janou Bobošíkovou. Toto hnutí stojí jen na kritice EU. Zatraceně málo pro voliče.

Ano miliardáře a bývalého estébáka a komunisty Babiše nakupuje známé tváře. Program je natolik všeobecný, že není možno představit si, co vlastně kromě zisku moci a dalších obchodů pro jeho majitele, chce. Sází jen na naštvanost lidí na politiky, označuje politiky za nemehla, která vládnou velmi schopným.

Pak je mi ale otázkou, proč ti velmi schopní jsou neschopni zvolit schopné, ale nemehla. V případě Ano jde po Bártových Věcech veřejných o další podnikatelský projekt zaštítěný mediálními tvářemi. Domnívám se, že řepky je na našem území už dost, stejně jako pečiva.

Nadto sama EU přichází s tím, že podpora obnovitelných zdrojů včetně povinného přimíchávání řepky do pohonných hmot svazuje evropskou ekonomiku a činí výrobu nekonkurenceschopnou (zase měl ten Klaus pravdu, že?). Dotace na řepku tak s velkou pravděpodobností brzy vyschnou.

Posledním obskurním uskupením je Soumrak, pardon Úsvit Čechojaponce Okamury. Nominace Víta Bárty, socialistů, komunistů, Moravanů a kdyby to bylo možné, tak i Marťanů posílá Okamurovo hnutí tam, kam patří, do zapomnění.

Toto hnutí, které má narozdíl od jiných jen osm členů, tedy jde čistě o elitářskou záležitost velmi uzounké skupinky lidí ovládaných Tomiem Okamurou, může pořádat své schůze ve velkokapacitním výtahu. A o výtah zcela určitě jde, o výtha k moci. Fanatičnost příznivců senátoprezidenta je pověstná a hraničí až se sektou. Snad nepůjde ve stopách Óm šinrikjó.

Komu dát hlas? Těžké dilema. Nabízí se možnost jít nevolit, ale to by znamenalo de facto dát hlas Sobotkovi s Falmerem, který si tak rozumí se severokorejským Kimem. Dát hlas malé straně? Propadne a výsledek je prakticky tentýž. Dát hlas vlezdobruselistické TOP09 či zmatené a roztříštěné ODS? Prodloužení agónie.

Nelehká je volba. Ať se kdo rozhodne jakkoli, přeji mu, aby své volby nelitoval. Ve svém životě jsem litoval a lituji jen jediné volby, prezidentské. Výběr byl tristní a finále bylo jen o menším zlu. Zde jsem měl poprvé v životě nehlasovat. Volby do parlamentu jsou ale klíčové pro další chod a směrování státu. Kam s ním?