Jak se vzdělávají jehovisté?

Poznáte je na první pohled. Vždy ve dvojici, nikdy však ve smíšené. Většinou stojí na nějakém frekventovaném místě, například ve vchodu do metra a v rukou mlčky drží tiskoviny. Někdy se stává, že vám zazvoní u dveří.

Jehovistický tiskZdroj: odklepnuto.cz

Je o nich známo, že neuznávají žádné svátky a odmítají transfuzi krve. Ano, řeč je o jehovistech. Před pár dny jsem nalezl v tramvaji vedle sedačky odložený časopis, který vydávají jehovisté. Využil jsem náhodné příležitosti s tím, že se podívám, o čem že to vlastně píší a co nutí lidem.

Po přečtení tohoto plátku mohu říct jedno. Takovou snůšku nesmyslů a výchovu k nesvéprávnému jednání nemůže žádný moderní člověk akceptovat. Takoví lidé, kteří bezmezně věří obsahu musí mít dokonalé vymyté mozky a zcela přesně na ně sedí definice náboženské sekty.

Tento miničasopis se zabýval dvěma hlavními otázkami. Násilím na ženách a počítačovými hrami. V celém časopise nenajdete zmínku o násilí na ženě. Pouze poučení, že má muž ctít ženu a projevovat jí úctu (což by dle mého mínění mělo být v moderní společnosti naprostou samozřejmostí) a žena na oplátku má o svého muže pečovat, vždy ho podporovat a podřizovat se jeho rozhodnutím, protože on je hlavou své manželky. To vše hojně proloženo odkazy na Bibli.

Podle jehovistů je podřízenost manželky vůči manželovi projevem úcty ke Stvořiteli. Jedině tak prý manželé získají božskou přízeň a podporu. Ani náznak toho, že by manželka mohla mít vlastní myšlení, či dokonce, že by mohla mít navrch. Žena musí podle jehovistů své myšlení potlačit a dělat to, co řekne její muž, ať je to sebevětší pitomost a navíc ho vždy a všude podporovat. Děkuji pěkně.

V jehovistickém tisku naleznete i přírodovědně zaměřené články. Jeden z nich pojednává i o pavoucích a síle jejich vláken. Na závěr ovšem nemí chybět kontrolní otázka, zda jsou pavouci a jejich vlákna výsledkem náhody nebo zda svědčí o existenci inteligentního Stvořitele. Kontrolní otázky procházejí celým časopisem a čtenář je zkoušen, jak dokonale zná bibli, přičemž je tím konfrontován jeho osobní postoj s postojem náboženské sekty jehovistů.

V roce 1994 byly na titulní straně a uvnitř tohoto tisku zveřejněny fotografie šestadvaceti dětí. Tyto děti byly jehovisty opěvovány za to, že "dali Boha na první místo". Šlo o děti, které zemřely z důvodu odmítnutí transfuze. Vcelku by bylo zajímavé zjistit, co tomu říkaly postižené a zraněné děti, jak moc chtěly žít, jaké měly plány do budoucna a jak moc souhlasily s názorem svých rodičů.

Je smutné, když kvůli svému přesvědčení nechají rodiče zemřít své děti. Troufám si tvrdit, že žádný soudný člověk by to nikdy neudělal a raději by obětoval svůj vlastní život jen aby jeho děti mohly žít dál.

Tyto děti byly okradeny o své dětství, o první lásky, o úspěchy i neúspěchy, o možnost těšit se z vlastních dětí a vnoučat. Kdo vlastně jehovisté jsou, že takovýmto způsobem rozhodují o životě svých dětí? Ve jménu pochybného náboženství si sami hrají na Boha a vlastně své děti zabíjí jen proto, že nějaký pomatenec prohlásil transfuze krve za nežádoucí. Dopouští se tak de facto zločinu proti lidskosti.

Počítačové hry. Fenomén, který zná snad každý, kdo si kdy zapnul počítač. Ať už se jedná o hraní Solitaire v kancelářích, přes různé sportovní a závodní hry až po různé střílečky a taktické hry. Jehovisté o hraní počítačových her znovu informují silně zkresleně tak, aby to vyhovovalo jejich sektářství.

Článek je opět prošpikován biblickými odkazy s tím, že rodiče rozhodnou, zda si dítě vůbec smí na počítači hrát. Článek je věnován strašení, co na děti v různých hrách čeká. Malá zmínka o zábavných a neškodných hrách je jen předzvěstí velkého útoku.

"Ve hře děláš věci, které bys ve skutečném životě nikdy nedělal. Mnohé z nich jsou plné nemravnosti, násilí, sprostých a hrubých slov. V některých hrách se podporuje okultismus. Součástí (her) jsou války gangů, braní drog, sexuální scény, oplzlá řeč, hrubé násilí. Sex, zrovna tak jako prostituce je na denním pořádku. Ve virtuálním prostředí dochází k tomu, že se ve veřejných domech znásilňuje nebo dospělé osoby mají sex s avatary v podobě dětí."

Díky svým potomkům jsem vcelku dobře obeznámen s počítačovými hrami. Marně pátrám v paměti, že by nějaká taková hra, jak o ní jehovisté píší, byla celosvětově rozšířena a mezi dětmi oblíbená. Samozřejmě nemohu znát všechny hry, ale celá záležitost mi přijde jen jako vedení rodičů k tomu, aby dětem vůbec nedopřávali počítač. K tomu slouží i ponaučení:

"Hrát násilné nebo nemravné hry je podobné jako hrát si s radioaktivním odpadem. Škodlivé následky možná nemusí být zřetelné hned, ale jsou nevyhnutelné." Podle této teorie by musel být z mého syna mafián a nájemný vrah, protože jeden čas měl hru Mafie za svou nejoblíbenější.

Jen jsem se utvrdil ve svém názoru, že jehovisté nejsou ničím jiným než náboženskou sektou, odříkající svým ovečkám jakoukoli radost ze života. Tito zmanipulovaí lidé jsou hodni pouze soucitu, rozhodně nejsou hodni následování.

Na závěr ještě přidám historku, která se stala mému známému před pár lety, v době, kdy ještě byl mezi námi. Venku byla zima a on měl v bytě přetopeno. Pohyboval se tedy po bytě jen ve spodním prádle. Zvonek a za dveřmi stály dvě ženy, v rukou Strážní věž. To už poněkolikáté v průběhu jednoho roku. Pozval je dál a ať si odloží. Obě jehovistky tedy daly své kabáty na věšák a můj známý na to, ať pokračují a až budou nahé, tak ať za ním přijdou do pokoje.

Obě zděšené ženy se jedna přes druhou začaly sápat po kabátech a onen známý ještě konstatoval: "To je hrůza, člověk si objedná v bordelu dvě ženský za pět tisíc a oni mu pošlou nějaký amatérky!" Od té doby měl až do své smrti klid, už u něj jehovisté nikdy nezazvonili.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz