ČSSD organizuje rodinný život

Socialisté se ve svých regulacích nezastaví před ničím. Už ani před rodinným životem.

jenprozeny.cz

Jak si rodina zorganizuje svůj život patřilo vždy mezi výsostná práva každé rodiny. Tomu by měl být konec, alespoň podle českých socialistek sdružených v Oranžovém klubu. Ty přišly ke Dni matek s Desaterem, které by chtěly prosadit do zákonů.

Netvrdím, že nejsou finanční rozdíly mezi muži a ženami na stejné pracovní pozici a domnívám se, že by to tak být nemělo. O platu či uplatnění na určité pozici by měly rozhodovat schopnosti daného jedince a nikoli obsah spodního prádla.

Desatero socialistických žen připomíná sociální inženýrství, kdy stát zasahuje do života rodiny v oblastech, kde mu to jednoduše nepřísluší a přikazuje rodinám, jak mají postupovat ve svém rodinném životě. Nápady jsou to leckdy úplně zcestné, nerespektující realitu, ale posuďte sami.

Oranžovému klubu vadí, že je zaměstnaná jen každá třetí žena s dítětem do šesti let. Ono to také plyne z toho, že máme jednu z nejdelších mateřských dovolených v Evropě, ne-li vůbec nejdelší. Podle oranžových žen je nutné zajistit zákonný nárok na umístění každého dítěte od tří let v mateřské školce.

Mateřské školky se rušily proto, že po roce 1989 došlo k výraznému poklesu porodnosti a provozování školek pro pár dětí bylo silně prodělečné. Zájem o jesle byl minimální a zjistilo se, že tato péče o nejmenší děti je nevhodná.

Oranžový klub by chtěl zavést certifikované chůvy pro děti do 3 let, přičemž by tyto osoby dostávaly od státu stejný příspěvek na dítě, jakým stát přispívá do státních zařízení a maximální úhrada za služby těchto osob by byla stanovena zákonem.

Oranžové ženy už ale neříkají, kde se vezmou finance na provoz školek, které by byly povinné zajistit místo pro každé dítě od tří let věku, i když by rodiče své dítě v tomto věku do školky nedali. Ani neříkají, kde vzít finance na fungování chův.

Socialistky dále chtějí zavést povinné dělení rodičovské dovolené mezi muže a ženu s tím, že si zaměstnavatelé musí zvyknout, že nejen žena je "nespolehlivou" zaměstnankyní s "rizikem" rodičovství, píší ve svém Desateru.

Pokud bude jeden z rodičů vydělávat výrazně více peněz než druhý, pak by vlastně socialistky svým zákonem zapříčinily zkrácení příjmů rodiny, protože ve fungujících a rozumných rodinách jde na rodičovskou dovolenou rodič s nižším výdělkem.

Ženy z Oranžového klubu by chtěly zavést obdobu rodičovské dovolené při péči dítěte o své rodiče, přičemž by šlo o zkrácení pracovního úvazku (tím pádem nižší výdělek) a firmy toto umožňující by měly daňové úlevy. Zároveň by firmy musely pečujícím dětem držet pracovní místo.

Dalším nápadem je, že by stát až po dobu jednoho roku vyplácel alimenty za neplatícího manžela/ku, což prý pomůže samoživitelkám a samoživitelům, aby nežili na hranici chudoby, protože jejich uplatnění na pracovním trhu je nízké.

Stát by pak po neplatícím rodiči alimenty vymáhal. Jak by ale vymáhal stát alimenty po člověku, který je nezaměstnaný či dokonce bezdomovec už oranžové ženy nemluví, stejně jako o tom, kolik peněz by stát takto z rozpočtu vydal.

Posledním nápadem je, aby ke každému připravovanému zákonu byla uvedená povinná kapitola "genderové dopady", protože například při vytváření rozpočtů na všech úrovních je třeba brát v potaz zájmy mužů a žen (fotbalová hřiště vs. mateřské školky).

Na jednu stranu tedy oranžové ženy bojují proti genderovým stereotypům, aby vzápětí tento stereotyp ještě více podpořily tím, že zájmem mužů jsou fotbalová hřiště a zájmem žen mateřské školky... Vždy jsem měl za to, že různá školní či předškolní zařízení jsou v zájmu obyvatelstva a národa a nikdy jen záležitostí jednoho pohlaví.

Nevidím jediný důvod, proč by měl stát prostřednictvím zákonů určovat, kdo bude čerpat mateřskou či rodičovskou dovolenou, proč by měl stát nařizovat povinné místo pro každé dítě ve školce, když například o toto nebude zájem (s vědomím, že je nyní školek nedostatek), proč by měl stát zařizovat chůvy po vzoru jeslí, když se toto ukázalo být nevhodným.

Zrovna tak nevidím důvod, proč by měl stát platit alimenty a podporovat tak nezodpovědnost některých rodičů. Zrovna tak neustálé snahy smazat veškeré rozdíly mezi pohlavími, povinné zvažování dopadů na zájmy podle pohlaví, kdy samy tvůrkyně rozdělením zájmů zvýrazňují rozdíly mezi pohlavím je už obehraná písnička.

Připomíná mi to jednu bojovnou feministku, která jako frontová bojovnice se prala za to, aby byl de facto muž v defenzivě, aby se následně vyjádřila o svém snu sehnat muže, který ji finančně zabezpečí tak, aby se mohla věnovat jen svým zájmům a rodině.

Oranžový klub přináší sociální inženýrství, kdy stát bude strkat nos už i pod pokličku hrnce na plotně. Finance socialistky nezajímají, vždyť přeci zdroje jsou na všechno. Už by někdo měl v Lidovém domě konečně prohlédnout a uvědomit si, že státní kasa je dávno prázdná a od dob nástupu socialistů k vládě se jede těžce na dluh.