Proč Bůh téměř jistě neexistuje

Jeden z nejznámějších "důkazů" existence Boha je slavná analogie s hodinkami Williamy Palyeho, britského teologa z 18. století.  Zní nějak takhle: Představte si, že najdete na pláži hodinky. Určitě si pomyslíte, že tento složitý mechanický přístroj nevzniknul jenom tak. Musel jej někdo vyrobit, musí mít tedy nějakého tvůrce. A teď si představte takové lidské oko. To je mnohem složitější a dokonalejší stroj než hodinky. Ani ti nejlepší dnešní vědci nejsou schopni jej vyrobit. Nevyplývá z toho, že člověka musel taky někdo stvořit? A ten někdo musí být Bůh.

Dnes již víme, že evoluční teorie pomoci jednoduchých mechanismů - genetických mutací a přírodního výběru je schopna během dlouhých časových období vytvářet velmi složité struktury, jako je oko nebo mozek. Tyto evoluční mechanismy se dnes využívají i v oblasti takzvaných genetických algoritmů, což jsou programy, které napodobují evoluci a dokáží přijít často s lepším řešením složitých problémů, než lidský konstruktér, řeší například úlohy typu jak vyrobit nejefektivnější anténu nebo jak poskládat stovky součástek v elektronických zařízeních tak, aby zabíraly co nejméně místa.

Payleyho argument je ale ve skutečnosti nejen nesprávný, ale navíc vyvolává víc problémů, než řeší. Nabízí se totiž logicky otázka - jestliže život a vesmír musel stvořit Bůh, pak kdo stvořil Boha? Když se zeptáte na tuhle otázku věřících, dostanete nějakou takovou odpoveď: "Je to jako ptát se „jak voní modrá?“ Modrá nepatří do kategorie věcí, kterým se dá přiřadit vůně, takže samotná konstrukce otázky je chybná. Stejně tak nepatří Bůh do kategorie věcí, které byly stvořeny nebo vznikly nebo mají příčinu. Bůh nebyl ničím zapříčiněn ani stvořen – Bůh prostě existuje."

Taková odpověď asi ještě nikdy žádného ateistu nepřesvědčila. Ve skutečnosti když vezmeme do důsledků pohled ateisty a pohled věřícího na tento problém a porovnáváme ho s realitou našeho světa a se stavem vědeckého poznání, výjde nám podle mého názoru přesvědčivě, že žádný Bůh neexistuje.

Můj argument zní takto: Jakožto ateista musím vysvětlit vznik vesmíru, hvězd, planet i života na zemi pomocí přírozených procesů. Jakožto nevěřící si k tomu nemohu přizvat na pomoc žádnou nadpřirozenou entitu. Jak se ale ukázalo ve 20. století, evoluční teorie vysvětluje, jak se z jednobuněčného předka vyvinuly všechny formy života, které na zemi v současnosti existují. Tato prvotní forma života pravděpodobně vznikla z jednodušších sebereplikujících se molekul a ty zase z chemických látek, které byly na dávné zemi k dispozici. Naše planeta vznikla také pomocí jednoduchých mechanismů - mračna prachu a plynů se vlivem gravitace smrštily, přičemž větší shluky na sebe nabalovaly další a další materiál a tím daly vzniknout planetám. Složité chemické prvky jako zmiňovaný oblak prachu vznikly v nitrech hvězd, bez těch by žádné složité chemické prvky neexistovaly. Hvězdy zase vznikly z jednoduchých prvků jako vodík a helium, které byly vytvořeny při velkém třesku.

Fyzikové tvrdí, že energie hmoty a gravitační energie se navzájem vyruší, celková energie vesmíru je tedy nulová a velký třesk tím pádem neporušil zákon zachování energie. Je docela dobře možné, že náš vesmír je jedním z mnoha a že za hranicema našeho vesmíru - můžeme si jej představit jako jakousi bublinu, se nacházejí další bubliny a neustále vznikají nové. V každém vesmíru mohou platit úplně jiné fyzikální zákony a my žijeme logicky zrovna v takovém vesmíru, který shodou okolností umožňuje život. To, že žijeme ve vesmíru, který má zrovna ty správné parametry fyzikálních zákonů by nás tedy nemělo překvapovat a neměli bychom za tím hledat ani nějaké nadpřirozené vysvětlení.

Povšimněte si ale, prosím, na tomto stručném výkladu vzniku vesmíru jedné věci. V celé historii vesmíru vše směřuje od jednoduchého ke složitému - z protonů a elektronů se tvoří atomy, z atomů pak první hvězdy a galaxie, z hvězd pak složitější prvky, z těch pak planety, jednobuněčné organismy a nakonec my - lidé. Pohled ateisty, podpořený současnou vědou, tedy je, že za pomoci známých fyzikálních procesů z jednoduchého vzniklo složité. Žádného Boha k vysvětlení není potřeba.

Oproti tomu věřící postupuje přesně opačně - vznik složitého vysvětlují ještě složitějším - tedy Bohem. Všechny zatím nevysvětlené věci schovají do úhledné krabičky s nápisem Bůh. To je ale vyhánění čerta ďáblem - nevysvětluje to ve skutečnosti nic a vyvolává další otázky. Osobní Bůh musí být jakousi vědomou entitou - jestliže naslouchá modlitbám věřících, komunikuje s lidmi, trestá hříchy, tvoří vesmír, atd., pak podle všech definicí bůh má vědomí, tak jako my, jen samozřejmě mnohem dokonalejší. To je ale opět v rozporu s tím, co nám říká moderní věda. Naše vědomí vzniká v mozku, o kterém vědci říkají, že je to ten nejsložitější objekt ve vesmíru. I Bůh tedy musí být nesmírně složitý. Kde se ale ten Bůh vzal? Jistě, jsme nucení věřit tomu, že nevzniknul nijak, tato nesmírně komplexní entita prostě JE a vždycky byla. To je, jako bychom řekli, že Payleyho hodinky na pláží prostě vždycky byly. Zároveň musíme věřit tomu, že Bůh existoval před vznikem našeho vesmíru a jeho vědomí tedy muselo existovat i bez přítomnosti hmoty. Současná neurologie ale ukazuje, že takový názor je absurdní. Aby mohlo existovat vědomí, potřebujeme hmotu, a to velmi komplikovanou hmotnou strukturu - nesmírně složitý stroj, jako je mozek. Vědomí nemůže existovat jako jakási nehmotná energie vznášející se prostorem. Domnívám se, že při čtení současné neurologické literatury je to stále zjevnější. Software nemůže existovat a fungovat bez hardwaru. To podle mého názoru vyvrací existenci nehmotné duše, reinkarnací, ale i Boha. A domnívám se, že s přibývajícím vědeckým poznáním si to bude uvědomovat stále více lidí.

Věřící bude nejspíš argumentovat nějakou výmluvou - Bůh je mimo vesmír a tak pro něj neplatí naše zákony, člověk je příliš hloupý, aby mohl chápat Boha, takové odpovědi jsou ale jenom kouřovou clonou, odvadí pozornost od problému. Například to, že Bůh je mimo vesmír, podle mého nijak nezodpovídá otázku, kdo stvořil Boha, ani to věřícího nezbavuje nutnosti tuto záhadu vysvětlit. Záhadu, která nás zavádí do slepé uličky, z niž je jen jediný únik - připustit, že Bůh nemůže existovat.