Jak být správným křesťanem a nezbláznit se z toho - 2. část

Následující text je pokračováním článku How to be a Bible apologist, jehož první část jsem zveřejnil včera, viz odkaz úplně dole - Poslední články autora.

5. krok

Poukazujte na stovky splněných proroctví obsažených v Bibli.

Pro Vás jako biblického apologetu je jedním z hlavních poslání najít všechna ta báječná splněná proroctví v Bibli a žasnout nad nimi. Potom, co jste vzali za své předchozí kroky, by to pro vás neměl být problém.

Užitečný tip: Těm z vás, kteří znají základy logiky, se může zdát myšlenka dokazovat tvrzení stejným tvrzením poněkud zvláštní, ale protože už víme, že Bible je doslovně pravdivá, můžeme použít Bibli k potvrzení Bible.

Proroctví, která najdete v Bibli, nejsou vždy ve formě „Událost X se stane v budoucnosti“ a už vůbec nejsou ve formě „Událost X se stane v 12:30 osmého prosince roku 102 n. l. ve městě Jeruzalémě Jakobovi, který vlastní pekařství na 1. ulici.“ (což je věc, kterou někteří ne-křesťané nesprávně očekávají.), ale tato fakta by vás neměla zpomalit. Jste apologet, pouhá fakta vás nemohou zastavit. Použijeme zkrátka předchozí kroky, abychom odhalili proroctví.

a)      Protože víme z kroku 1, že Bible je doslovné Boží slovo, můžete tuto znalost použít automaticky k předpokladu, že veškerá proroctví v Bibli se splnila, čímž dále podporují pravdivost Bible.

b)      Použitím kroku 2 můžeme z doslova jakékoli fráze v Bibli vytvořit nějaké proroctví.

c)      Krok 3 nám umožní věřit, že fakta a proroctví jsou v souladu.

d)     Díky kroku 4 můžeme ohnout fakta tak, aby se splnila i ta nejnejasnější proroctví.

Hledat budete především pasáže ze Starého zákona, které se dají překroutit (pomocí kroku 2), aby alespoň vzdáleně připomínaly něco, co je v Novém zákoně.

Takže když vidíte ve starém zákoně frázi jako „žádnou jeho kost nezlámete,“ neměl by pro vás být problém číst to jako proroctví. Protože žádná z Kristových kostí nebyla zlomena, víme, že „žádnou jeho kost nezlámete“ musí být proroctví, i přesto že pasáž ve skutečnosti mluví o zabití ovce a nebylo zmíněno ani slovo o tom, že by to mělo být proroctví o Kristu.

Pokud vám někdo bude tvrdit, že se o proroctví vlastně vůbec nejedná, ale že je to spíš jen podobný výběr slov nebo jen opakování předchozího příběhu z důvodu kontextu, můžete to buď ignorovat (preferovaná metoda) nebo můžete tvrdit, že to proroctví skutečně není, ale že je to jen soubor zajímavých pasáží, které vzájemně potvrzují pravdivost jedna druhé. To je velmi pohodlné použití kroku 3, který vám umožní věřit, že se jedná o proroctví, zatímco věříte, že to proroctví není.

Důležitá poznámka: Je velmi důležité, abyste tuto techniku nepoužívali s jinými náboženskými texty, ale pouze s Biblí. Je sice pravda, že tímto způsobem můžete najít proroctví i v jiných náboženských a dokonce i v sekulárních textech, toto ale nejsou skutečná proroctví, protože nejsou v Bibli (viz krok 1).

Další důležitá část proroctví, která najdete, jsou proroctví o věcech mimo Bibli. Základní myšlenka je, že kdykoli Bible zmiňuje město, vesnici, národ, osobu nebo událost, jedná se o proroctví. Takže pokud Bible zmiňuje zemi zvanou „Egypt“ a taková země skutečně existuje, jedná se o splněné proroctví. Jak si jistě umíte představit, takových proroctví jsou v Bibli tisíce. Mnoho neznabohů se bude snažit vám taková proroctví vyvrátit s tím, že ve starověkých textech jsou reference na tisíce fyzických míst, z nichž skoro všechna existují. Odpověď je jednoduchá: Není to z Bible, tak se to nepočítá.

Jeden z nejlepších typů proroctví jsou proroctví o zničení města. Takových je v Bibli plno. Vezměte si jako příklad Sodomu. Bible říká, že město Sodoma bylo zničeno Bohem a dnes, po třech tisících letech toto město neexistuje. Bylo tak důkladně zničeno, že moderní archeologové se ani nemohou shodnout, jestli takové město vůbec existovalo.

Nejznámější z těchhle proroctví je proroctví o zničení města Tyru. Bible jasně říká, že bude zničeno a už nebude nikdy postaveno znovu a pokud aplikujeme předchozí tři kroky, můžeme tohle proroctví prohlásit za splněné. Neznaboh může říct, že toto město stále existuje a žijí v něm stovky tisíc lidí, ale to by vás nemělo znepokojit: jste apologet. Můžeme tento doslovný příběh říct s některou z následujících korekcí:

a)      jistě, že existuje, ale už není ani zdaleka tak důležité, jak bylo. Tím pádem, proroctví je splněné. Opravdu!

b)      Když Bible říká, že už nebude znovu postaveno, byla to jen hyperbola, která měla ukázat, že Bůh to se zničením města myslel opravdu vážně (viz krok 2).

c)      Bible hovoří jen o té části města, která nebyla znovu postavena, ne o té, která postavena znovu byla.

d)     Proroctví se ještě nenaplnilo, ale jednou bude město zničeno a už nebude nikdy postaveno.

Protože město stále existuje, skutečný význam proroctví musí být jeden z výše uvedených, jinak by pasáž nebyla doslovně pravdivá a my víme, že doslovně pravdivá zcela evidentně je. Samozřejmě že kdyby město neexistovalo, nemusel byste použít žádnou z těchto korekcí, protože proroctví by bylo splněné doslova.

6. krok

Vezměte na vědomí, že morální relativismus je nesprávný.

Morální relativismus, tedy víra, že morální rozhodnutí a hodnocení jsou závislá na okolní společnosti a kultuře, není pravdivá. Pokud je něco špatné, je to špatné pro všechny lidi a ve všech dobách.

Vezměme si jako příklad otroctví: My moderní křesťané víme, že otroctví je špatné a že otrokáři jsou nemorální, ale před 200 léty bylo otroctví perfektně morální. Pokud mají morální relativisté pravdu, otrokáři nebyli nemorální, jen se řídili morálkou své doby. Ale protože my moderní křesťané víme, že otroctví bylo vždycky špatné, musí existovat absolutní morálka  daná Biblí.

7. krok

Vezměte na vědomí, že absolutní morálka se může měnit v závislosti na situaci nebo společnosti.

Užitečný tip: Mnoho neznabohů vám může tvrdit, že je to hloupost či odmítání uznat zodpovědnost. Pokud se to stane, je dobrý nápad zpochybnit morálku či sexuální preference dotyčného drzouna. Ale ignorujte jakékoli odpovědi, které vám řekne nebo je alespoň ukažte ve špatném světle.

Takže, je sice pravda, že otroctví je a vždycky bylo z morálního hlediska špatné, to ale neznamená, že otroctví bylo vždycky morálně špatné. Je mnoho situací, kdy bylo třeba absolutní morálku trochu upravit.

To znamená, že zatímco bylo špatné před 200 léty držet otroky, nebylo to špatné pro lidi ve starém Izraeli.

A to z jednoho z následujících důvodů:

a)      V této společnosti bylo otroctví zkrátka způsobem, jak se věci tehdy dělaly, takže se s tím Bůh prostě naučil žít.

b)      Pro otroky Izraelitů nebylo otroctví zas tak špatné: byla to spíš jako taková luxusní dovolená.

c)      Pro otroky držené jinými národy bylo otroctví o něco horší. Je fakt, že sice byli občas zbití, prodáni někam jinam nebo jim byla ukradena manželka či dítě, ale to jim aspoň zabránilo, aby hřešili – tím, že dělali něco užitečného.

d)      Bylo to založeno na národnosti a etnické příslušnosti, ne na rase, a tak to dostalo palec nahoru od Boha.

e)      Bylo to pro všechny zkrátka to nejlepší. Otroci měli přístřeší a jídlo, zatímco majitelé měli dobré pracovníky.

Mějte na paměti, že žádný z těchto bodů nemá nic společného s morálním relativismem. Opravdu, protože v Bibli není žádný morální relativismus.

Podobným způsobem můžete vyřešit všechny takzvané „morální konflikty“ v Bibli, aniž byste kdy musel použít spojení „morální relativismus.“

Užitečný tip: Ta poslední věc, kterou chcete v diskuzi o morálce je někdo poukazující na otřesné nemorální chování, proto nedovolte kritikům použít Bibli jako důkaz, že Bible není dobrý morální rádce. Kromě toho, použití morálky v diskuzi o morálce je logická chyba.

Takže když na vás nějaký neznaboh zaútočí zle míněným dotazem jako: „Když nebylo nemorální pro starověké Izraelity vlastnit otroky a nyní to nemorální je, nezměnila se morálka?“ můžete mu klidně říct: „Ne, morálka se nezměnila, změnila se situace a kulturní kontext. Způsobem, který nemá nic společného s morálním relativismem, samozřejmě.“

Všechny otázky ohledně rozdílů mezi biblickou a současnou morálkou u věcí jako incest, cizoložství, rasismus, nerovnost pohlaví, používání dětí jako vojáků, znásilnění, vražda a genocida lze vyřešit tímto způsobem.

Jiný způsob, který se vám může hodit, je tvrdit, že takové chování v minulosti byla přijatelné z důvodu „většího dobra“. Takže když Bůh přikázal zabít a/nebo znásilnit všechny ženy a děti v celém městě a národě, bylo to proto, aby tyto ženy a děti neskončily v pekle nebo aby nemohly ostatní svádět k hříchu nebo něco jiného špatného.

Takže vražda, znásilnění a genocida byly vždycky špatné, ale když Bůh tehdy přikázal lidem, aby je dělali, nebyl to morální relativismus, bylo to dobré. Nicméně tento argument aplikujte pouze na minulost. V dnešní době jsou genocidy, znásilňování a vraždy opravdu špatné, takže je dnes nedělejte, ať už by z nich vyplynulo jakékoli „větší dobro.“

Pokud vám tento bod není jasný, zkuste číst znovu od začátku.

8. krok

Naučte se být spokojený se svým šílenstvím.

Užitečný tip: Pro potlačení pochybností si můžete zkusit strčit prsty do uší a říkat opakovaně: la la la la.“

Během procesu, kdy se budete stávat biblickým apologetou, můžete zjistit, že blbnete. Nebojte se, tohle je normální, ba přímo nezbytný krok na cestě k biblickému literalismu.

Mnozí lidé se vyděsí z vlastního zvětšujícího se šílenství v této fázi a vzdají to, tvrdíc že je nemožné skloubit Bibli se světem okolo nich či dokonce s nimi samými.

Ale běda jim, mýlí se. Je docela dobře možné si tím projít, ale musíte se nejdřív naučit být spokojení se svou kognitivní disonancí. Musíte se naučit věřit všem těm šíleným a protiřečícím si myšlenkám, které v Bibli jsou.

Musíte se naučit věřit, že Bible je zároveň starověká kniha, která musí být interpretovaná skrze brýle těch, kdo ji napsali a současně věřit, že je hluboce relevantní morální pojednání pro současného člověka.

Blahopřejeme! Nyní jste na dobré cestě stát se pravým křesťanem!