Kdo sakra ráno zapnul to hlasitý rádio (zpívající ptactvo) a přidal pár polínek dříví do kamen (stále silněji hřející sluníčko)? Přiznávám se, vstávat se na dovolené takhle po ránu prostě nechce.
Jiří Poláček
Hurrá do pedálů
Hlavní položkou sobotního programu ale byl sedmdesátikilometrový přesun z Balatonfüredu do Keszthély, takže nebyl čas na dlouhé rozjímání. Rychlá snídaně, přesun od kempu přes přístav až k půjčovně kol, rychle si vybrat svého Rocinantu (bicykl) a hurrá do boje s asfaltem i vlastními silami.
Na kole jsem letos seděl zatím jenom dvakrát, a to konkrétně při krátké projížďce po ostrově Ada Ciganlija v Bělehradě a dobrodružném cyklovýletu do Gödöllö. Rotoped v posilovně se jako vydatná příprava příliš počítat nedá, takže jsem byl zvědavý, jak se s okružní jízdou kolem Balatonu já a mých pět spolujezdců vypořádáme.
Našeho malého cyklovýletu se vůbec účastnila různorodá směsice lidí z 3 světových kontinentů a 5 rozdílných zemí. Klára, Taku z Japonska, Agnija z Lotyšska, Stavros z Řecka, Michel z Brazílie a já jsme ale vytvořili opravdu dobrou partu, takže se všechny radosti i strasti užívali/překonávali s nesnesitelnou i snesitelnou lehkostí vlastního bytí.
Před dlouhou štrekou ještě krátká zastávka u pramenu s léčivou minerální vodou a malé cyklodobrodružství může začít.
Cyklistův ráj
Okolí balatonského jezera nabízí všem milovníkům bicyklů hotový ráj. Po celé jeho délce totiž vede dobře značená a dostatečně široká cyklostezka, takže Vaším jediným úkolem je kochat se, užívat si místní přírodu a vychutnávat si pohled na plachtící lodě uprostřed Balatonu. Po vzoru vodáků se tu navíc většina projíždějících cyklistů mezi sebou přátelsky pozdraví a kývnutím hlavy popřeje dostatek štěstí a naopak nedostatek problémů.
Severní část Balatonu opravdu připomíná přímořské letovisko. Jasně, na spoustě místech je sice vidět na druhý břeh jezera, takže nekonečnost moře/oceánu to tady prostě není. Ale na druhou stranu to tu vypadá (skoro) stejně jako někde v Portugalsku nebo Chorvatsku. Kolem cyklostezky se totiž vine nekonečná spousta vinic, místní stavení jsou ve většině případů hodně nápadně podobná těm z jihu Evropy a rytmus Vašich pedálů určují těžko umlčitelné cikády.
Nevím, jak ostatním, ale mě osobně se tahle část naší cesty náramně líbila a ani po více než 50 kilometrech jsem se necítil nijak výrazně unaven. Psychická kondice mého těla totiž při pohledu na všechnu tu okolní krásu dostala tu nejlepší možnou medicínu a spousta sportovců mi jistě potvrdí, že hlava dělá více než 60 % výkonu. Tady se na kole jede fakt samo, a to nejen díky tomu, že je to skoro pořád jenom po rovině.
Jen mě lehce překvapilo, kolik toho je v okolí jezera na prodej. Ekonomická krize holt zasáhla Maďarsko hodně tvrdě, a tak se místní zbavují všeho, co je v jejich životech jen trošku zbytné. Pokud máte přebytečný peníz a hledáte místo na rekreaci, rozhodně projeďte nabídky realitních společností nabízející rezidence v okolí Balatonu. K dispozici je spousta chat, chatiček, domů i domků, vinic, restaurací, lodí, pozemků i celých kempů.
Doufám, že brzy najdou svého majitele. Byla by totiž velká škoda, aby to tady všechno zaniklo. Konkurence moře a nízká cena letenek do vzdálených destinací sice Balatonu příliš nepomáhá, ale pokud to místní vezmou za ten správný konec, určitě je nečeká špatná budoucnost. Hodně štěstí, krásný kousku země.
Deutsch or česky?!
Než jsme se na naší cestě dostaly až do Keszthely, ještě jsme se v jednom z místních kempů stavili na rychlý oběd a krátkou siestu před zbývajícími zhruba 20 kilometry naší úvodní etapy. Tentokrát jsem hekka vyměnil za pstruha a chybu jsem rozhodně neudělal. Byl vynikající, i když z grilu by jistě byl daleko lepší, než ve strouhance dozlatova osmažený.
Co mě však v restauraci překvapilo nejvíce, bylo menu psané v češtině. Ne, prvním jazykem nebyla maďarština, angličtina, ruština a dokonce ani němčina, která je v okolí jezera hlavním cizím jazykem, nýbrž jazyk západo-slovanský. Český turista tu v létě asi není žádným vzácným úkazem, a tak se restaurace snaží svým potenciálním zákazníkům vyjít vstříc.
Paní servírka ovšem v češtině znala pouze názvy všech jídel, a jelikož já jsem na tom u němčiny zhruba stejně, zkusili jsme se spolu domluvit smíšenou čecho-angličtino-němčinou proloženou nonverbální komunikací. Na talíři jsem nakonec dostal přesně to, co jsem si objednal, takže se konverzace ukázala jako úspěšná.
Po vydatném pozdně odpoledním obědu už pak poslední kilometry utekly jako voda a nejvíce postiženou části mého těla nakonec nebyly lýtka nebo stehna, ale jak asi správně tušíte, to místo, kde končí nohy a začínají záda. Na konci dne už jsem fakt nevěděl, jak si na to sedlo mám sednout. Cyklistické začátky po dlouhé jezdecké přestávce holt bývají těžké, což můžu do puntíku potvrdit.
Náladu mi ovšem spravilo vychlazené pivo (nejlepší nápoj, který si po vydatném sportovním výkonu můžete dopřát, i když samozřejmě všeho s mírou) a především pak výhra Chelsea ve finále Ligy mistrů nad mnichovským Bayernem. Londýnskému klubu jsem titul přál nejen proto, že je to můj nejoblíbenější klub a jeho barvy hájí česká reprezentační jednička Petr Čech, ale i proto, že v kempu tvořili drtivou většinu přítomných Němci a oslavování důležité výhry by mohlo náš spánek rušit daleko více než obligátní bzučení komárů. Danke schönn, Arjene Robbene!
O Hevízu, cestě do Fonyódu, prázdné duši, transferu trajektem nebo spektakulárním západu Slunce zase zítra ;)
PS: Tak i kurz maďarštiny jsem dovedl do zdárného konce a navíc s vynikajícím výsledkem. Suma sumárum, 30 získaných euro-kreditů, známky vesměs dobré, takže jsem snad České republice a Vysoké škole ekonomické ostudu v průběhu semestru neudělal. Zaplaťpánbůh!!!
