Není to tak dávno, co byl management Slavie Praha považován za vůbec nejlepší v tuzemských lesích a hájích. Stačila ovšem nepovedená podzimní část letošního ročníku a doslova cirkusové kousky z poslední doby, a z obdivovaných byznysmenů jsou rázem klauni. Kde se stala chyba?
Stanislav Peška, ETK
Nový stadion, dva mistrovské tituly, účast v Lize mistrů. Slávistická fanouškovská obec si po hodně hubených letech (co se sportovních výsledků týče) musela v poslední "dvouletce" připadat jako Alenka v říši divů.
A opojení z úspěchů nezasáhlo pouze hráče, realizační tým a výše zmíněné fanoušky, ale bohužel také management klubu. Ten by však měl být vždy a za všech okolností "nad věcí" a pomaloučku, polehoučku přemýšlet o dalších nezbytných krocích.
Jenže to se v případě Slavie nestalo. Nejenže vedení klubu nepřišlo s jakoukoliv koncepcí, navíc zahájilo bláznivý přestupový kolotoč. Dveře v kabině na stadionu Eden svým průvanem div že nezpůsobily v Praze tornádo.
Ano, za přestupovou politiku je velkým dílem zodpovědný i kouč Jarolím. Jenomže je zodpovědný do takové míry, jakou mu management klubu dovolí. A když pak management zpětně kritizuje svého kouče, vlastně tím tak trochu kritizuje sám sebe.
Samotnou kapitolou (a nutno dodat velice smutnou) jsou pak odchody bývalých idolů "sešívaných" tribun. Vyhodit kapitána Ericha Brabce a neodůvodnit to, neuspořádat důstojný odchod do fotbalového důchodu slávistické legendě Vladimíru Šmicerovi a (ne)vyhodit veleúspěšného kouče Karla Jarolíma, to se západně od našich hranic opravdu nedělá.
Trochu to tak vypadá, že na co pánové Doležal a Rosen v poslední době sáhnou, jako by se okamžitě automaticky změnilo v neúspěch nebo problém. Výše zmíněné duo jistě odvedlo i spoustu dobré práce, ta špatná je však narozdíl od té dobré více vidět (a možná jí bylo i víc).
Nezbývá nic jiného, než se v létě vrátit zpět k práci, které před několika lety nastartovala Slavii ke dvěma mistrovským titulům v řadě, stavbě nového stadionu a účasti v Lize mistrů. Dokud se totiž slávisté budou utápět v interních problémech, mohou si fanoušci o dalších úspěších svého týmu pouze nechat zdát.
Odchody po slávisticku:
Příběh první - Erich Brabec
Když v létě spatřila světlo světa zpráva, že ve Slavii končí kapitán Erich Brabec, spoustě fanoušků to doslova vyrazilo dech. Výkony zkušeného stopera sice minulé jaro nebyly ideální, klubové vedení však s jeho tváří spojilo reklamní kampaň informující o prodeji permanentek na novou sezonu.
Ať už za jeho odchod může nadstandartní smlouva, špatná výkonnost či neshody s koučem Jarolímem (dodnes o tom ví své asi jen Erich Brabec), takový vyhazov si velká opora zadních řad zcela jistě nezasloužila. Obranná hra navíc od jeho odchodu patří k největším slabinám červenobílích. Nyní tak odvádí velice kvalitní služby největšímu rivalovi sešívaných, pražské Spartě.
Příběh druhý - Vladimír Šmicer
Ať se to Vladimíru Šmicerovi příčí sebevíc, přezdívku Štístko mu už nikdo neodpáře. Kam přišel, tam slavil úspěch. Samozřejmě i ve Slavii, se kterou vybojoval 3 mistrovské tituly i historický postup do Ligy mistrů. Jeho veleúspěšnou kariéru však provázela rovněž stinná stránka - zranění.
Po posledním z nich se celou podzimní sezonu marně snažil trvaleji vrátit na zelený pažit. Když se mu navíc nedostalo důvěry od kouče Jarolíma, raději v tichosti ukončil svoji bohatou fotbalovou kariéru. Než mu však slávistický management stačil uspořádat rozlučkový zápas nebo nabídl místo ve sportovní sekci, stal se manažerem reprezentačního výběru.
Příběh třetí - Karel Jarolím
O odchodu Karla Jarolíma z lavičky Slavie už toho bylo v posledních dnech a týdnech napovídáno tolik, že opakování známých faktů by bylo pouze nošením dříví do lesa. Ať si tedy o zkušeném kouči myslíme cokoliv, jedno mu upřít nelze. Strávit na lavičce jednoho z českých klubů dlouhých 5 let, to už se hodně dlouho nikomu nepodařilo.
A pětiletka na slávistické lavičce byla více než úspěšná. Dva mistrovské tituly, účast v Lize mistrů, atraktivní fotbal, který se fanouškům zcela jistě musel líbit. To je to, na co se bude v souvislosti se spojením Jarolím-Slavia vzpomínat. Karel Jarolím by si tak zcela jistě zasloužit lepší konec, než aby se v nejistotě muset v podstatě vyhodit sám.
