Podle výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny ČR to z pohledu KDU vypadá tak, že u voličů zvítězilo „to horší v nich“. Nyní ovšem musí její lídři řešit klíčovou otázku, jak dál.
Období, které KDU prožívá, se vyznačuje neobyčejnou ambivalencí. Na jedné straně se zdá, že KDU nemohlo potkat nic horšího. Na druhou stranu by toto období mohlo pro KDU znamenat šanci odrazit se od samého dna k novému vzestupu. Proto si dovolím v několika bodech načrtnout svou představu o jejím dalším možném směřování:
- tato politická strana si musí zachovat svou tradici, což znamená i nadále prosazovat křesťanskodemokratickou myšlenku, kterou se ovšem musí naučit prezentovat „v dobovém kontextu“;
- KDU má velmi kvalitní komunální i krajské politiky, nicméně ve svých řadách postrádá charismatického celostátního lídra, který by uměl pro stranu získat dostatečný počet nerozhodnutých voličů;
- z výše uvedeného vyplývá, že lídr musí do KDU přijít „z venku“, myslím si ale, že tato skutečnost bude těžko stravitelná pro členskou základnu;
- prohru ve volbách by KDU měla chápat jako výzvu: troufám si tvrdit, že nikdy v historii KDU neexistovala větší šance pro mladší členy prosadit se do vedoucích stranických struktur. Samotné mládí KDU zřejmě nespasí, ale nové tváře by mohli přispět k dynamičtější, srozumitelnější a účinnější prezentaci KDU českým voličům.
Myslím si, že následné volební kampaně KDU budou kromě rozdávání pexesa a omalovánek potřebovat více Kreativity, Důvtipu a zdravé Údernosti. Možná pak začnou lidé opět více věřit v to lepší v nás.
