Čisté radosti mého života
25. prosince 2009
Nikdy jsem neměl rád optimistické knihy. Já vím, jen díky nim si značná část lidstva udržuje si aspoň zdání normality, ale mně tento žánr nikdy moc neseděl. Už jako dítě jsem nesnášel matku, když mi vnucovala své nadšení z MacDonaldové, a porevoluční Fulghumovská mánie mně naplňovala doslova děsem. Snesl jsem, a vlastně snáším dodnes, maximálně hořko sladko kyselého Saroyana, ačkoliv i ten to s tím veselým světem na můj vkus někdy taky přehání.
Bože, říkal jsem si. Jak tohle někdo může číst? Vždyť je to úplně mimo realitu! Místo toho jsem se utápěl v rozervaných Dostojevského ruských duších. Ty jsem pak prokládal notnými dávkami sci-fi, jelikož mi krvelační příslušníci mimozemských civilizací a časoprostorová smyčka připadali reálnější, než láskyplný pohled unitářského pastora na to, co vše se naučil v mateřské školce.
Zřejmě někdy v těchto letech vznikla má přísaha, že se nikdy neuchýlím k psaní o psech, dětech a dalších laciných tématech, oblažujících lidská srdce lehkostí, a tvář úsměvem. Na konci mých povídek to proto většinou končilo blbě. Hlavní hrdina, v tom lepším případě, mířil na doživotní pobyt do blázince, v tom horším si rovnou prostřelil hlavu a ještě tento akt stihl proměnit v umělecké dílo.
Neboj, až budeš mít děti, to se změní, tvrdil mi tehdy někdo, a já si říkal, že má třeba pravdu, protože do té doby jsem znal jen bigbít, hospody, a teoretickou i praktickou část výrobního procesu malejch člověků, ale doma jsem zatím žádného nechoval.
To se o pár let později změnilo. Narodila se mi dcera. A skoro to vypadalo, že ten někdo tehdy měl pravdu. Což jsem si ale myslel jen do té doby, než mi dcera zamířila do puberty. Tehdy jsem poprvé pochopil, že Herodes určitě věděl o dětech mnohem víc, než se obecně traduje.
A pak naše dítě dostalo za vysvědčení psa. No, kdyby psa. Je spousta psů, o kterých bych si myslel, že jsou celkem fajn. Třeba retriever. Má rád gauč. Já taky. Nebo labrador. Má rád gauč. A já přece taky! Jenže tohle byla borderkolie. Středně velká, černobílá, chlupatá, hyperaktivní továrna na vymýšlení blbostí.
Nikdy jsem neměl rád optimistické příběhy, ale ten vůl chlupatej, dámy prominou ale to se jinak říci nedá, je tak nějak od přírody nakažlivej. Jinak si totiž neumím vysvětlit, že v tomhle seriálu ještě nikdo neskončil v blázinci, a dokonce si ani neprostřelil hlavu.
Pravda, já osobně jsem k tomu měl v některých chvílích hodně blízko. Přinejmenším k tomu prvnímu. Ale zatím odolávám. Například když nám na Štědrý den pes sežral půlku krůty. Druhý den ráno pozvracel a posral celý obývák. Takže na Boží hod v sedm hodin ráno se má žena brodila uprostřed toho všeho s kbelíkem a hadrem v ruce. Kolem nadšeně běhal pes uchvácený ideou, že si s ním konečně někdo bude hrát, a naše dítě, v růžové noční košili, tančilo valčík mezi hovny, zpívajíc fekální variace na klasické melodie.
Sečteno podtrženo, posledních šest měsíců soužití s šíleným borderákem mě přesvědčilo. Na světě je tu a tam pár důvodů k optimismu. A když ne k optimismu, tak aspoň k čisté radosti.
Vladislav Podracký
Moje sametová
Blíží se 25. výročí pádu komunistického režimu a televize překypuje příběhy plnými velkých myšlenek. Jenže já si to pamatuju úplně jinak.
Vladislav Podracký
Psí pohled na věc
Když si má pes vybrat, bere toho se šunkovou kostí v ruce. Ale rozhodujte se mezi dvěma kandidáty, když oba nabízí jen virtuální kosti a faktický kus masa nikde...
Vladislav Podracký
Naučte se lhát, nebo aspoň říkat pravdu
I výmluva musí mít nějakou úroveň. Není nic trapnějšího, než když člověk lže, a ještě ke všemu blbě. A ještě trapnější to je v situaci, kdy by lidem stačilo jednoduše říct pravdu.
Vladislav Podracký
Kalouskovo voodoo a hra na zvířátka
Taky jste přemýšleli proč se ve Strakově akademii svítilo celou noc? Možná jen někdo zapomněl při odchodu zhasnout. A možná že to bylo úplně jinak...
Vladislav Podracký
Otevřený dopis policejnímu řediteli
Na jedné straně banální příběh, který se mohl stát kdekoliv jinde a komukoliv jinému. Na straně druhé důkaz, že v této zemi je něco opravdu špatně...
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Přes Česko přecházejí bouřky. Zaměstnaly hasiče, v Brně čerpají lagunu
V pátek se na většině našeho území objevují přeháňky, místy i bouřky. Bouřky mohou celou ČR...
Pavla propustili z nemocnice do domácí péče. Spadl v malé rychlosti, řekl Hrad
Prezident Petr Pavel byl po jednodenní hospitalizaci v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) propuštěn...
Náklaďák na D2 vrazil do vozu v konvoji německé armády, dva lidé se zranili
Nákladní vůz na dálnici D2 narazil v noci na pátek do doprovodného vozu konvoje německé armády,...
Foto měsíce ukazuje Velikonoce na Slovensku, zachytil je Michal Sváček z MAFRY
Porotu soutěže Foto měsíce Czech Press Photo v dubnu nejvíce zaujal snímek fotografa Michala Sváčka...
Byt 2+1 V Rakovníku
Nádražní, Rakovník - Rakovník II
4 250 000 Kč
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1751x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Bloc - O čem jinde nepíšou...
- Běhej.com Stránky nejen pro běžce
- Foto Roman - Fotografování, tipy, triky...
- Tagada Jones - Hodně naštvaní chlapci z Francie
- Pavel Poc - Blog toho co zakotvil v Bruselu
- Jardův elektrický počmárkovník