Problém pražského Dopravního podniku je ve vedení města,ne odborech

Vášně kolem možné stávky dopravního podniku v Praze, resp. kolem celého financování Dopravního podniku, se ze Zastupitelstva hl. města Prahy přesunuly už i do médií. To, na co v rámci jednání Zastupitelstva opozice poukazuje už od schvalování rozpočtu na rok 2009, to, co se snažíme řešit už od květnového zasedání Zastupitelstva, to se teď, na konci roku, dostalo i do médií. A to díky tomu, že odborářům došla trpělivost.

Jaká je situace ve financování Dopravního podniku, to se ví dlouho. Podnik je totiž v dluzích od povodní v roce 2002 a restrukturalizace v roce 2007. Členy představenstva – mezi nimi představitele města – to ale ani za mák neznepokojovalo. Až do minulého týdne, kdy se odboráři skutečně rozzlobili a tentokrát vážně pohrozili stávkou, pokud se situace nezlepší.

Kdyby to představenstvo nenechalo dojít do bodu, kdy bude muset sáhnout na výhody zaměstnanců, pak by si situace asi nikdo nevšiml. Osobně nechápu, jak to mohl management nechat zajít tak daleko, že je potřeba řešit finanční situaci mimořádnou injekcí tak, aby bylo na platy zaměstnanců.

A to všechno v kontextu, kdy se hlavní město jako takové téměř topí v penězích, investuje desítky milionů do projektů, které jsou zbytné (např. projekt olympiády – 70 mil. Kč) nebo nadstandardně drahé (cyklostezka Rokytka - 113 mil. Kč za 3,5 km) nebo zatím nefunkční (OpenCard – 733 mil. Kč, bezdrátová Praha – 90 mil. Kč, mýtné – 30 mil. Kč). Investovat tyto peníze do Dopravní podniku se ale rozhodne až v poslední minutě.

Přitom podle studií ČVUT a dalších nevykazuje hospodaření Dopravního podniku žádná zřejmá nadbytečná čerpání. Za posledních 6 let snížil náklady na 1 vozokm o 14,4%, a to za stálého růstu mezd, cen nafty a energií. A za nárůstu spokojenosti lidí s Dopravním podnikem a jeho službami – v otázkách čistoty, obsazenosti a komfortu se kladněji o Dopravním podniku vyjádřilo v roce 2008 oproti roku 2007 12% - 28% respondentů, v oblasti pocitu bezpečí o 14,5% a celkový podíl spojenýchpasažérů stoupl ze 76% na 82%. Dopravní podnik přitom dále pracuje na restrukturalizaci a hledá cesty, jak systémově ušetřit, aniž by snížil kvalitu poskytovaných služeb.

Návrhy primátora Béma šetřit na lidských zdrojích v takové firmě, jakou je Dopravní podnik, jsou neopodstatněné. Dopravní podnik není ČSA, kde by se snížení platů řidičům nedotklo výrazně jejich schopnosti uživit rodinu. Přece jen je rozdíl přijít o třeba 20 tis. Kč ze 100 tis. Kč, než přijít o 5 tis. Kč z 25 tis. Kč. Průměrné platy v dopravním podniku jsou sice nad 26 tis. Kč, nesmíme ale zapomínat, že do těchto průměrů jsou započítány mzdy všech zaměstnanců, tedy i vedení a managementu. Průměrná mzda řidičů tedy bude nižší. A to je v Praze, kde je průměrná mzda téměř 30 tis.Kč měsíčně, značným rizikem. Může se totiž stát, že ti nejlepší řidiči a zaměstnanci začnou z Dopravního podniku odcházet. Jaké to bude mít následky na bezpečnost a kvalitu služeb Dopravního podniku, to snad ani nemusím zdůrazňovat.

Vedení města by se tak mělo snažit spíš než nesystémově šetřit na zaměstnancích a propouštět podpořit Dopravní podnik v umoření dluhu a dát mu prostor dále systémově eliminovat náklady. A především myslet na to, že jeho cíle sice je šetřit, ale za plnění funkcí města, mezi které kvalitní městská hromadná doprava zajisté patří.