Zítra už bude nový rok. Něco bych Vám chtěla říct, ale radši Vám to napíšu. Dopis Vám dám o půlnoci, než půjdete spát.
Jsem pro Vás pořád vaše malá Karolínka. Já vím, máte jenom mě.
Staráte se o mě pečlivě. Bez Vás bych neuměla slušně jíst ani chodit na záchod a spoustu dalších věcí.
Maminko, nikdy nezapomenu, jak jsme se spolu učily číst a psát. Byla jsi hodně přísná. Chceš mít ze mě doktorku, jako jsi Ty. Já vím, myslíš to dobře.
Tatínku, Ty jsi se mnou stavěl autodráhu. A já křičela: "Nejsem přece kluk!" Přesto jsem si s ní s Tebou hrála. Cítila jsem, jak moc Ti to chybí, že nejsem kluk. Ale já dobře vím, že mě máš rád i jako holku.
Oba dva jste mojí múzou. Jste to nejcennější, co mám. A vždycky to tak bude, i když už to nebude v módě. Dáváte mi hodně lásky a bezpečné místo, kde se můžu schoulit, když je mi nejhůř.
Přesto Vám musím říct..
Tatínku, Ty jsi mi zkazil hodně mých plánů svým: "Karolínko, nejsi na to malá?" Maminko, to Tvé: "Kájo, s nikým nikam nechoď", to už se nedá vydržet.
Nebudete mi věřit, ale já jsem mnohdy rozumnější a zkušenější než Vy oba dohromady. Vzpomeňte si na to, když má jít táta vynést koš. Když to neudělá hned, je z toho dusno celé odpoledne. A nebo Ty, tati.. Když oběd není ve dvanáct..Jsou to přece všechno blbosti.
A taky neovládáte počítače jako já a další techniku. Ale to nevadí, máte mě.
Maminko a tatínku, jsem jiná, než jste si mě představovali. Nikdy nebudu dokonalá jak byste chtěli. Jsem drzá a občas neposlouchám.
Ale jedno Vám řeknu...
I kdybych milovala kluka a na facebooku si s ním každičký den psala a vím, že s Tebou, mami, si tam nikdy psát nebudu, stejně Tě miluju a budeš pro mě ta jediná.
Tati, někteří spolužáci říkají o svém otci, že je debil. To já bych nikdy neřekla. Mám tě moc ráda.
Tak mi promiňte mou nedokonalost.
Doufám, že jednoho dne na mě budete pyšní. Třeba už v příštím roce. Hezký nový rok.
Vaše šestnáctiletá Karolína
