Práskl za sebou dveřmi, hodil na stůl složku papírů a s hlubokým vydechnutím se sesunul do pohodlného manažerského křesla. Opřel si hlavu o opěrku na opěradle a prsty si začal masírovat spánky. Pomáhá to proti únavě a stresu.
Má za sebou zase jednu zbytečnou poradu, kdy se pohádal se šéfem a nic se nevyřešilo, snad jen to, že mu přibude více práce. Takže ztracené dopoledne. A on toho musí ještě dnes hodně udělat. Je potřeba, aby dnes do centrály odešly výhledy rozpočtu na příští kvartál, aby zpracoval zdůvodnění propadu v akvizicích v minulých dvou čtvrtletích, aby přepracoval požadavek na nákup nových počítačů pro technické oddělení, když na těch starých se nedá pracovat. Hlavně nesmí zapomenout zavolat do tiskárny, jestli už mají vytištěný ten nový katalog.
Vypadá to, že v práci bude minimálně do deseti večer. A to přitom slíbil doma, že vyzvedne Davídka z družiny, dojede s ním na tenis a cestou k tomu obstará nákup. Bude muset zavolat Kateřině, že to časově nezvládá. A co je horší, že se o Davídka a nákup bude muset postarat někdo jiný. Povzdechl si, protože dobře věděl, co si v telefonu vyslechne. Ví jistě, že to nebude nic příjemného, ale musí to udělat, nemůže si dovolit, aby neplnil termíny, aby neplnil požadavky vedení. Přeci na prvním místě je to, aby všichni věděli, že je zodpovědný a je na něj spolehnutí.
Nemůže si dovolit přijít o práci, zejména ne teď, když si k hypotéce na dům pořídili ještě další úvěry na koupi auta a vybavení domu. A ty jejich dovolené také něco stojí. A k tomu Davídkovy kroužky. A také Kateřina má tak ráda nové boty, šaty a kabelky…
Otevřel spodní zásuvku svého psacího stolu, vyndal z ní skleničku a láhev bourbonu a nalil si dávku odpovídající jeho frustraci z toho, že nic nezvládá a že čas mu protéká mezi prsty. Napil se jednou, podruhé a pocítil teplo, které se mu rozlilo po hrudi a úlevu, že konečně našel někoho, kdo mu rozumí, kdo po něm nic nechce a kdo se s ním nehádá. Někoho, kdo jej podporuje. Dopil, nalil si další a pustil se do vyplňování a kontrolování rubrik ve výkazech.
„Pane inženýre,“ opatrně s ním zatřepal recepční, když ho v deset hodin večer našel, jak spí na stole s prázdnou láhví v ruce, „probuďte se, už musíte jít domů.“.
Probral se, zamžoural očima, poplácal recepčního po rameni, vzal si aktovku a odešel z kanceláře. Na ulici se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu, až se mu z něj zamotala hlava. Usoudil, že není v takové formě, aby jel domů autem. Rozhodl se, že se trochu projde, v baru po cestě si dá ještě několik drinků, zavolá si taxíka a pojede domů. Vždyť je jedno, jestli domů přijede teď a nebo za dvě hodiny. Kateřina na něj stejně nečeká. A i kdyby ano, tak to, co od ní uslyší, už dobře zná. Zase bude vyhrožovat rozvodem, zase mu bude říkat, že není schopen postarat se o Davídka a o nákup, že je všechno na ní, že ona tohle nemá zapotřebí a že by se měl jít léčit, protože takhle všechno zničí.
Ale proč by se měl jít léčit, když on všechno zvládá, o všechno se postará. Nosí domů peníze a to, že si občas přihne je proto, že se potřebuje uvolnit a odreagovat. Pokýval hlavou, odsouhlasil si své rozhodnutí a vydal se pěšky k nejbližšímu baru, kde pokračoval ve svém, krátkodobě přerušeném, přátelství s bourbonem.
-
Typický příběh dnešní doby. Vysoké pracovní nasazení, budování kariéry a současně zabezpečení rodiny na vysoké úrovni. Dá se to vůbec zvládnout? Dan v našem autentickém příběhu se o to snaží. Alkohol je zde přítelem a pomocníkem v jednom. Pod pevným poutem ďábelského přátelství stihne vše, co se po něm žádá, ale má to i druhou stránku, vytrácejí se lidské vztahy a hodnoty. Dan ještě neví, že přijde chvíle, kdy si toto pevné přátelství vybere obrovskou daň. Dan v našem příběhu si zatím spíše nepřipouští, že má nějaký problém. Ale rodina už problémem trpí. Problém se snaží řešit jeho paní Kateřina. Má o něj strach. Má ho ráda. Ví, že její manžel pije a potřebuje pomoc, i když on je hluboce přesvědčen, že tomu tak není.
Má svoji pravdu, která je vlastně také pravdou opodstatněnou. "Vždyť přece plním vše, co se po mně žádá. Mám postavení, jsem zodpovědný a přející. Vydělávám peníze pro rodinu Víte, jak je to náročné? Co po mě vlastně chcete?"
