Anonymní akcie a politické hřiště

Protože politikové přihrávali státní zakázky firmám, ve kterých měli majetkový podíl, začalo antikorupční hnutí požadovat zákaz anonymních akcií, jenomže to má háček – na jakém hřišti by to pravidlo platilo. Všeobecný zákaz anonymních akcií je nesmysl.

    Pravidla hry jsou  potřebná a na různých hřištích různá. Jsou oblasti, kde působí typičtí hráči. Takže máme pravidla silničního provozu – to je hřiště pro účastníky dopravního provozu  Antikorupční politikové chtějí pravidlo  anonymních akcií prosadit pro všechny – jeví se mi to jako manipulace veřejným míněním …Nejedná se o správné hřiště. Korupce se týká politiků – řekněme všech od shora až ke starostům – a je to tedy hřiště pro politiky. Je třeba udělat zákony  čistě pro politiky. Politika je hřiště, kde by měla platit nějaká pravidla. Zejména pravidla, která by překážela zneužívání moci.  Například o financování politických stran. Nebo o ovlivňování medií. O ovlivňování politiků… Co se týče veřejných zakázek, tu se bude zřejmě jednat o majetková přiznání politiků a politických stran, o darech pro ně, o jejich majetkových účastenstvích v různých obchodních společnostech atd. Je možno třeba stanovit pravidlo, že pokud nějaký politik bude mít majetek, který nedeklaroval, bude potrestán a musí z politiky ven. Deklarace majetku – možno tomu říkat i majetkové přiznání by podléhalo veřejné kontrole. Prostě by měla být pravidla pro pobývání v politice.

 Netřeba všeobecně rušit anonymitu akcií – což mimochodem ani dost dobře nejde.  Trh s akciemi je efektivní, jen když jsou akcie anonymní – tedy pro všechny anonymní, kromě politiků. Akcie jsou uloženy elektronicky v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP) – a ne ve Středisku cenných papírů, jak často slyším. SCP je už asi rok zrušeno. V CDCP by se to dalo  dohledat, kdyby  tam byly všechny akcie elektronicky uloženy. U listinných akcií musí být nějaké doklady o koupi a prodeji, notářský zápis a podobně a listinné akcie  lze dohledat i při  uplatňování akcionářských práv (u firmy, o jejíž akcie jde). Pro kontrolu politiků to lze zjistit i jinak a sice při převodu akcií (u obchodníka s akciemi). Pokud máte akcie v cizině, váš obchodník s cennými papíry ví, co jste kupovali a prodávali a kdy. Kdybyste byli politiky, asi by bylo těžké dohledat vašeho obchodníka, ale nebylo by vám příjemné, že by se ten obchodník mohl sám přihlásit, že o vás ví.

  Mám dojem, že nějaká majetková přiznání existují,– na webu parlamentu jsem některá viděl. Zřejmě ale není postižitelné, když v nich politik lže, protože to vypadalo, jakože nemají žádný majetek. Viděl jsem majetkové přiznání bývalého předsedy parlamentu Vlčka – toho, co si nosil do parlamentu igelitku s miliony. Je tam uvedeno, že je v představenstvu nebo dozorčí radě nějakého podniku. Majetek veškerý žádný. Tak to chodí.

  Všechny zákony se pochopitelně dají obejít –politikové něco převedou na manželku a podobně. Jenomže obcházení pravidel  je porušení pravidel správného chování a každý soudce by měl poznat, kdy jde o obcházení. Jde o to, aby politik byl v přiměřeném riziku, kdyby něco zkoušel. Teď jde o to, jestli si někdo sám na sebe uplete bič. Proto by veřejnost a media měla bedlivě sledovat, jak který politik hlasuje.