Bechyňská Via ferrata

Velmi těžká cvičná ferrata, převýšení cca 40 m., obtížnost: D/E, doba lezení: cca 1 hodina (závisí na zdatnosti a době odpočinku). Převislé, s umělými stupy, skála: rulo-žula, orientace: západ, zajištění: perfektní.

Přístup je z obce Zářečí po žluté turistické značce po levém břehu Lužnice směrem na Židovu strouhu. Po cestě cca 300 m, krátké stoupání lesem, na okraji pole odbočit vpravo a po kraji lesa až k široké rokli s potůčkem, po jejím travnatém okraji  k  nástupovému žebříku. Ferrata vede strmými až převislými stěnami, spadajícími až do řeky. Návrat stejnou trasou, ferratu je tedy třeba přelézt dvakrát.

Bechyňská ferrata začíná sestupem k řece Lužnici. Tato velmi neobvyklá první část spočívá ve slezení krátkého žebříku a poté po kramlích až dolů. Kramle jsou větší než obvykle a je jich tu skoro 2x tolik než by mohlo být. Nicméně už tento jednoduchý sestup je na dvou místech mírně převislý. 

Teprve až dole, u vody, začne to pravé silové sportování. Ferrata je totiž vedená kompletně ve vodorovném traverzu pouze pár metrů nad vodou. Skála je osazena ocelovými stupačkami, lano je silné a pořádně napnuté. Řekli byste že to bude sranda, ale není. Téměř celá trasa je vedená v mírném převisu a místy je střídána převisy opravdu výživnými.

Začátek je takový rozehřívací choďáček, v rámci kterého si ale bohužel mírně namočíme, možná i trochu zabahníme boty. To může mít za následek místy i docela nebezpečné klouzání na kramlích. Pak už nás čeká nemilosrdná skála a rohový pilíř, který není osazen kramlemi a je samozřejmě převislý až hanba! 

Mě se moc líbil. Déčko jak vyšité s jakými se na běžných ferratách setkáte jen občas a většinou potom následuje odpočinková pasáž. Tady ne. Opravdového odpočinku si můžeme užít až u lanového mostku nebo na něm. Za mostkem už končí všechny zbytky legrace, protože poprvé v ČR máme možnost protáhnout si ruce na něčem, co sice kramle má, takže je trochu sporné tomu říci E, ale hned tak se to nevidí!

Je to téměř "střešní převis" na kterém jste nucení viset za jednu ruku a přecvakávat se. Lano je zde vedené těsně pod převislou plotnou, takže zavěšení na ruce se tam nevyhneme. Kdo se chce totálně dodělat a třeba už nemít sílu na cestu zpět, může dolézt ferratu až k vrcholové knížce a pověsit se na závěrečný převis ke zvonečku.

Lézt tuto ferratu by asi měli pouze fyzicky zdatní. Není to až tak o technice, i když několik míst bez kramlí vyžaduje vědět kam dát nohy. Je to spíše o síle v rukou a o vytrvalosti.