Uprchlíci se nemusí stávat občany

Musíme se - my Evropané - chovat soucitně k těm, které z jejich domovů vyhnala válka a opravdové utrpení. Musíme jim pomoci překlenout jejich těžkou životní situaci. Rozhodně z nich ale nemusíme činit své občany.

V žádném případě nemusíme přijmout za občana každého, kdo o to projeví zájem. A rozhodně to nemusíme činit po krátké době, jak to dělají některé evropské státy.

Každý stát má právo si vybrat, koho z cizinců za občana přijme a koho nikoli. Proč by se měl automaticky stávat občanem každý, kdo se na území daného státu narodí? Tak např. z celkového počtu obyvatel Dubaje (1,4 mil. osob) jich má jen 15 % občanství Spojených arabských emirátů! Ostatní zde pracují, bydlí, ale nemají občanství. Přestanou-li pracovat, vrací se i s celou rodinou „domů“, a to i v případě, že se jim v této zemi narodily děti, které  svou „rodnou“ zem nikdy neviděli. Nikoho to nezajímá, systém je takto nastaven. Nechápu, proč bychom podobný systém nemohli využít i my Evropané. Atentáty ve Francii ukázaly, že mezi uprchlíky mohou být i nebezpeční jedinci. Ukázaly také (znovu a znovu!!!),  jak nebezpeční mohou být potomci imigrantů, kteří přišli do Evropy už před mnoha lety. Jejich tátové a mámy utíkali rovněž před válkami či bídou. Evropské země je přijaly, daly jim i jejich dětem občanství, a tato druhá či třetí generace se nyní své nové vlasti velmi špatně odvděčuje. Je  vidět, že k  integraci některých imigrantů nedochází ani po velmi dlouhé  době, neboť oni se integrovat prostě nechtějí. Faktem je, že příchozí muslimové většinou nesdílejí naše evropské hodnoty a nechápu, proč bychom jim měli hromadně udílet naše evropské občanství. Je přitom úplně jedno, o občanství jakého státu jde, vzhledem k Schengenu je Evropa volně prostupná a ohrožení jednoho státu je ohrožením všech.

My tak nyní stojíme před volbou, zda s vaničkou vylít i dítě (tedy uzavřít dveře všem, včetně těch, kteří by mohli být opravdovým přínosem – vždyť i Steve Jobs je potomek syrských uprchlíků) na základě principu předběžné opatrnosti, nebo se snažit uprchlíky přijmout a po nějaké době je odměnit (či potrestat) za jejich chování získáním či nezískáním občanství.  Potíž je v tom, že do hlavy nikomu nevidíme a teroristé se zhusta rekrutují z úplně nenápadných lidí, do kterých by to nikdo v jejich okolí neřekl. Protože islámští radikálové jsou s námi (tj. evropskou civilizací) ve válce už dlouho. Je dobře, že si to nyní uvědomil i francouzský prezident a další politici. Jenže kdyby si to evropské elity uvědomily dřív, tak možná nemuselo být tolik mrtvých. Radikálové to přece veřejně deklarují už dlouho.

Většina imigrantů každopádně není ohrožena válkou, ale jdou prostě „za lepším“. Evropu vnímají velmi utilitárně, své kořeny a vazby mají jinde. Arabské státy mají nyní dohromady 250 mil. obyvatel a čelí jevu, kterému se říká časovaná populační bomba – jako všechny země s vysokou porodností a nízkou úmrtností čelí ohromnému přírůstku obyvatel, pro které není v silách jednotlivých zemí najít práci. 70 % Arabů je ve věku do 25 let! K zaměstnání všech těchto obyvatel by bylo potřeba vytvořit více než 80 mil. nových pracovních míst, což je nesplnitelný úkol. Velkou část arabského HDP tvoří těžba a zpracování ropy. Odečteme-li tento obor, který žádné davy pracovníků nepotřebuje, tak je celkové arabské HDP nižší než u pětimilionového Finska. Frustrovaní mladí muži se proto vydávají do Evropy. Proto se dávají i K Islámskému státu - nemají před sebou totiž budoucnost.

Přistěhovalci jsou příležitostí i hrozbou. Příkladem budiž Izrael, stát, který je na přistěhovalectví založen. Židovští přistěhovalci z celého světa získávají občanství automaticky a mnozí z nich se výrazně podílejí na budování moderní izraelské společnosti. Izrael dává přistěhovalcům nebývalé příležitosti. Ne všichni je ale dokáží využít. V 80. letech v rámci operací Mojžíš a Šalamoun  přijal Izrael čtyřicet tisíc etiopských Židů, ohrožených extrémní chudobou i antisemitismem. Dodnes to pro zemi představuje obrovskou ekonomickou zátěž. Dodnes je polovina z nich nezaměstnaná a „na podpoře“. Zatímco obyvatelé ze zemí Sovětského svazu, kteří přišli ve stejnou dobu, jsou jednoznačným přínosem (šlo většinou o vzdělané lidi, lékaře či inženýry),  chudí a nevzdělaní Etiopané se dosud začlenit nedokázali. Je mezi nimi také nebývale vysoký  podíl domácího násilí.

V každém případě lidé, kteří k nám přicházejí bez pasů, které si záměrně zničili, a se spálenými bříšky prstů, aby jim nemohly být sejmuty otisky, by měli být vraceni za hranice Evropské unie okamžitě a bez jakéhokoli slitování. Ti mohou být hrozbou docela určitě.

Musíme být slitovní, ale nemusíme být nadměrně hloupí.