„Stejně si jde do té politiky jenom nahrabat“ – takové mínění má bohužel většina Čechů o svých politicích. Myslím, že je to nespravedlivé – je-li někdo dobrý zubař, právník či učitel, pak se přece nestane automaticky gaunerem jen proto, že se dostane do Parlamentu či „na kraj“. A velmi nespravedlivé je to u starostů.
Velká část z nich jsou srdcaři, kteří pro svou obec či městskou část dýchají. V práci jsou fakticky od rána do noci, o víkendech i ve svátek. Přes týden vyřizují běžnou agendu, o víkendu jdou na místní ples, předávají cenu fotbalistům či organizují něco pro děti. Sejde-li se pár starostů, točí se řeč většinou kolem toho, jak budují kanalizaci, zda už mají plyn, co udělat s malou kapacitou školy či školky, kde a jak sehnat peníze z EU. Nadávají na stále narůstající byrokracii, vyměňují si zkušenosti a dobré nápady. Lidé, kteří dělají starosty jako neuvolnění, po své práci, to jsou pro mě opravdoví hrdinové – orientovat se ve změti zákonů, vyhlášek a nařízení není jednoduché ani pro starosty z větších obcí, kteří mají aspoň nějaký úřednický aparát, ale dělat to vše v jednom člověku a při zaměstnání, toť opravdu řehole.
Připadá mi ale, že v poslední době se stalo módou považovat starosty jaksi automaticky za potenciální lotry a pořádat na ně doslova hon. Stíhá-li státní zastupitelství starostu za to, že sice prodal pozemky výhodně, ale podle nějakého posudku je mohl prodat ještě výhodněji, pak je něco špatně. Je zde totiž porušeno právo na samosprávu. Je přece věcí samosprávy, za kolik prodá své pozemky. Může přitom zohlednit věci, o nichž státní zastupitelství nic neví – např. že ten, komu pozemky prodává, poskytne obci přístup přes svůj pozemek do místního lesa. Třeba. Pozor, nemluvím o případech, kdy jde o zjevnou korupci, tam nechť orgány činné v trestním řízení konají. Nicméně pokud zastupitelé prodají pozemek za nějakou cenu, pak by jim účet za tento prodej měli vystavit voliči ve volbách a nikdo jiný, neboť prostě jednají v samosprávné působnosti. A do ní by se státní zastupitelství vrtat rozhodně nemělo, pokud si ještě říkáme právní stát.
Nadměrná aktivita státních zástupců povede k jedinému: výše zmínění srdcaři se na starostování vykašlou, protože přece nemají zapotřebí, aby jejich dobré jméno někdo vláčel tiskem. Zkrátka na to nebudou mít žaludek. Do čela našich obcí se tak mohu dostat lidé, kteří si tam skutečně půjdou pouze nahrabat. To opravdu chceme?
