Havajský deník - den D-1: "vše" sbaleno a připraveno!

První díl cestopisu o cestě za perlou Tichého oceánu, o cestě na souostroví Hawaii. Cestovní horečka vrcholí, kufry zcela jistě postrádají nějakou z nepostradatelných věcí, stav pracovních povinností před odjezdem tristní, to vše však nebrání podělit se o pocity před dalekou cestou i se čtenáři!

Hawaii - Kaunaoa Beach

Uvozovky v nadpisu jsou uvedeny zcela úmyslně, stejně jako v programování totiž neexistuje zdrojový kód, jenž by neobsahoval alespoň jednu chybu, tak v balení na cesty též neexistuje pojem dokonale sbaleno. Počet zapomenutých věcí se sice může limitně blížit k nule, ale, jak matematická analýza káže, bohužel až v nekonečnu. Naštěstí je již pryč doba, kdy se do zahraničí vozily kompletní sortimenty všeho, stanem a spacáky počínaje, baterií vepřového ve vlastní šťávě konče. Vzhledem k velmi příjemnému kurzu dolaru se dá většina věcí pořídit na místě (což trochu nekoresponduje s mým 20kg kufrem, ale budiž), není-li ovšem tou zapomenutou věcí pas či kreditní karta...

Cestování mám rád. Především v době, kdy se cesta vymýšlí, plánuje a připravuje, nebo posléze, kdy se na zážitky vzpomíná, probírají se fotky, či se vrací do centra dění při střihu videozáznamů. Samotné cestování však někdy přináší zážitky tak intenzivní (ať už pozitivně či naopak), že si je člověk v daném okamžiku ani neužije, nemluvě o nepříjemném pocitu „cestovatelské horečky" před odletem. Říkám to samozřejmě trochu s nadsázkou, ovlivněn nepříliš lákavou představou bezmála čtyřiadvaceti hodin harcování přes půl zeměkoule. Bezpochyby se však těším na návštěvu místa, které se zabydlelo i v běžné mluvě jako synonymum pohody a exotiky, na „Havaj".

Hawaii - čtyřtisícovka Mauna Kea při západu slunce

Havajské souostroví, jako cíl naší cesty, jsme s mou ženou Šárkou zvolili po relativně vzrušené diskusi, při které odpadaly pod tíhou argumentů obou stran takové destinace jako pro mě příliš obligátní Thajsko, příliš zprofanované Seychelské ostrovy či Maledivy, kde nejdelší možná procházka je kilometrové obejití maličkého ostrůvku. Pro Šárku byly naopak nepřijatelné mnou navrhované hory a pouště západu USA, či oblast za polárním kruhem Skandinávie, především pro nedostatek vhodných pláží a palem :-)

Finální destinace, Havajské ostrovy, prošla náročným sítem výběru především pro svou obrovskou přírodní variabilitu, nabízející jak úžasné pláže a místa ke koupání, tak hory a přírodní scenérie, kde srdce fotografa přímo zaplesá. K rozhodnutí přispělo též to, že již nějakou dobu máme oba americká víza a nemusíme znovu podstupovat potupnou proceduru jejich získávání. Aktuální kurz dolaru a z něj vyplývající relativně pohodové ceny již byl jen takový „doťuk" konečného rozhodnutí: „Jedeme na Havaj!"

Havaj, neboli v originále Hawaii či Hawai'i (tvary Hawaj či Havaii jsou nesprávné) je souostroví téměř uprostřed Tichého oceánu, což jest zatraceně daleko: hlavní město státu Hawaii - Honolulu leží vzdušnou čarou od Prahy více než dvanáct tisíc kilometrů. Souostroví je tvořeno stovkami ostrovů a ostrůvků, z nichž „hlavní" část Havaje tvoří osm velkých ostrovů. Každý z nich vypadá jinak a na každém se dají najít jiné zajímavosti, takže ačkoli délka našeho pobytu nebude zas příliš dlouhá, navštívíme dva z nich, a to ostrovy Oahu, kde strávíme první a poslední tři dny, a největší ostrov souostroví, ostrov Hawaii, který je spíš známý pod jménem „Big Island". Vzhledem k jeho rozloze (je dvakrát tak velký, jako všechny zbývající ostrovy Havaje dohromady) a množství zajímavostí zde se vyskytujících zde strávíme téměř deset dní.

B777 přistává v Los Angeles

Naše cesta začne zítra dopoledne letem na pařížské letiště Charlese De Gaula, kam nás doveze Airbus 320 Air France. Z francouzské metropole nás čeká dlouhý let až na západní pobřeží USA, do Los Angeles (kamž nás doveze Boeing 777 téže letecké společnosti). Na tomto letišti očekáváme trochu adrenalinu, který po dvanáctihodinovém přeletu přijde jistě vhod. Na přestup máme totiž pouhé dvě hodiny, do nichž se musí vměstnat takové drobnosti, jako je pohovor s imigračním úředníkem, vyzvednutí kufrů, přestup na jiný terminál, opětovné odbavení u Delta, a to se nezmiňuji o kratochvílích typu „máme zpoždění jen hodinu!" a podobně. Lehce se obávám, že místo hotelu na Waikiki strávíme první „noc" na letišti v Los Angeles. Noc v uvozovkách proto, že při přeletu překonáme celých 11 časových zón, takže na nějaké „den" a „noc" se příliš nehraje, neboť oba tyto etalony spaní a bdění zcela s přehledem likviduje monstrózní jetlag :-)

Držte nám tedy palce, nechť nás v plánovaných 21:00 havajského času (tj. v 9:00 ráno středoevropského letního) vysadí Boeing 767 Delta Airlines na letišti v Honolulu a my spočineme zaslouženě v hotelu na ostrově Oahu a další části tohoto havajského blogu pokračují ve stylu „Aloha!" a ne „Zdravím vás opět z L.A."!