Australský deník 5 - po východním pobřeží na sever

Brisbane, Bundaberg, Gladstone, Mackay... Města východního pobřeží Austálie, které jsme cestou z Brisbane navštívili cestou do severoaustralského Cairnsu.

V předchozích dvou dnech se nic extra zvláštního nestalo. Většinu času jsme strávili v autě, neboť přesuny mezi jednotlivými pamětihodnostmi zde jsou opravdu na dlouho, především dnes jsme v autě strávili téměř beze zbytku celý den, kdy jsme z Bundabergu přejeli 700 kilometrů až sem, do Mackay.

V Brisbane jsme měli na letišti objednán nějaký Mitsubishi, dostali jsme však šestiválcový čtyřlitrový turbo sporťák Ford Falcon. Krásné auto, ale první pohled na displej okamžité spotřeby byl dost děsný, při výjezdu z parkoviště ukázal při malém sešlápnutí plynu okamžitou spotřebu 35l/100km a už jsem viděl i hodnotu 70l/100km :-) Naštěstí ukazatel průměrné spotřeby je aktuálně na příjemných 9.6l/100km. S cenou benzínu cca 13-14 Kč za litr to je pohoda.

Jízdu vlevo jsem již zažil v Anglii, ale tam jsem byl se svým autem, které má normálně řízení tam, kde má být a kde ho člověk očekává (vlevo). Naše auto zde má řízení vpravo, což je občas dosti veselé. Počínaje různým obíháním auta při zvyku nastupovat zleva, konče stíráním stěrači místo zapnutí bliknrů. Naštěstí alespoň plyn a brzdu to má stejně, to by jinak asi nedopadlo dobře. Samotné ježdění vlevo je docela v pohodě, člověk si rychle zvykne a ač jsem předvedl malý pokus o najetí do protisměru při odbočení doprava, cesta probíhá jinak hladce a bez problémů.

Trochu horší je to s pocitem sedět v autě vpravo. Hrozně blbě se odhaduje volné místo vlevo od auta při zatáčení vlevo či předjíždění a obecně má člověk špatný odhad třeba při couvání. Naštěstí máme automatickou převodovku, představa řazení levačkou mě děsí :-)

Takže prvních tisíc kilometrů jsme zvládli ve velké pohodě. Dnešní úsek byl trochu nudnější, neboť jihovýchod Queenslandu je sice zajímavě kopcovitá krajina, ale mimo kopců jsou tu jen nekonečné eukalyptové lesy a pastviny krav.

Vyjímkou byla návštěva Glasshouse Mountains, pohoří, kterému dal toto jméno James Cook, neboť mu připomněly sklářské pece v jeho domovině. Fotky jsou nic moc, neboť celý včerejšek i dnešek bylo počasí dost chabé, v podstatě pořád pršelo. V kombinaci s třicetistupňovými vedry to dělá solidné klima prádelny.

Zítra máme v plánu návštěvu Národního parku Eungella a přesun do Airlie Beach, jako výchozího města pro návštěvu krásných Whitsunday Islands.