Havajský deník - den 0: Povětšinou mezi nebem a zemí

Havajské ostrovy se blíží, sic rychlostí relativně nevelkou, ale přeci. Nějak snad tu čtyřiadvacetihodinovku v letadle přežijeme!

Nechci nikterak předbíhat událostem budoucím, které se mohou zvrtnout velmi rychle a velmi zásadně, ale zatím se naše cesta odvíjí v pohodě. Využívám volného času (čti nudy) na palubě letadla mezi Paříží a Los Angeles a zapisuji další díl našeho mini deníku. Soused přede mnou se mi sice laškovně snaží položit hlavu do klína, testujíc, do jaké míry se dá sklopit jeho sedačka, ale po krátké výměně názorů sklápí sedačku zpět do únosného úhlu, čímž vzniká místo pro notebook ne sice ideální, ale alespoň umožňující jeho otevření. Ale zpět na začátek...

Praha Ruzyně (8:00 středoevropského letního času)

Vůbec dnes cestování nějak podezřele vychází, na Ruzyni ráno překvapivě identifikovali náš e-ticket i se zabookovaným seatingem, což se mi stalo snad poprvé, většinou vznikaly pořád nějaké problémy "neznáme, nevíme, nemáme v počítači". Tentokrát pohoda, vybrané a rezervované konkrétní sedačky zůstaly zarezervované, letenky vystavené bez problémů až do cílové destinace, káva v letištním bufíku pitelná, holt pohoda! Abychom se však úplně nenudili, k Praze se blížila ze západu solidní bouřka, která vypadala, že hodlá přes Ruzyň přecházet přesně v dobu našeho odletu. Naštěstí to nakonec o pár minut nestihla, ačkoli kapitán musel po startu z dráhy 24 velmi svižně točit na severovýchod, abychom do té černé bouřkové stěny nevlétli.

Paris Charles De Gaule (update – 12:00 středoevropského letního času)

V Paříži na letišti CDG jsem byl poprvé, ale zvěsti o jeho nepřehlednosti a rozlehlosti opravdu nelhaly. Dosednutí na dráze 27R, které bylo téměř na minutu přesné, bylo záhy promrháno taxováním přes obrovskou vzdálenost mezi dráhami a terminálem. Alespoň jsme si mohli v poklidu prohlédnout vystavený Concorde. Dále následovalo sáhodlouhé přejíždění autobusem mezi terminálem D a odletovým E2. Ve srovnání například s pohodovým Amsterdamem, kde se dá dojít všude pěšky, nebo Atlantou, kde to sice pěšky nejde, ale vláčkem cobydup, je CDG takové rozlehlé francouzské peklo :-) Odletová hala terminálu E2 je ovšem parádní!

Kdesi mezi Islandem a Grónskem (update – 15:00 standardního času nebo tak nějak :-)

Právě přelétáme ve výšce 34.000 stop (něco málo 10km) nad Islandem, Paříž je již přes 2000 km vzdálená historie, budoucnost zahrnuje dalších 7000 km do Los Angeles. Bohužel je pod námi oblačnost typu „bílé moře“, takže islandská termální vřídla nejsou vidět, ale až sem úplně cítím jejich var! No, trochu přeháním, venku je 56 °C pod nulou :-)
Náš Boeing 777 Air France uhání opravdu solidně, než jsem napsal předchozí odstavce, jsme již nad Grónskem. Vzhledem ke směru letu na západ a jet streamu, který vane proti, je naše aktuální rychlost přes 900 km/h velmi pěkná. S Airbusem A310 ČSA jsme tu létali kolem 750 km/h. Dle předpovědi bychom měli do Los Angeles dorazit dokonce zhruba o půl hodiny dříve. O to více času na příjemný pohovor s imigračním úředníkem!

Vždy, když letíme po této trase, vzpomenu si na Romana Horkého ze skupiny Kamelot, který složil píseň "Island" během letu do Kanady. Nevím ovšem, jestli to bylo určitou fotogeničností Islandu, či spíše polibek múzy po příjemné poobědové siestě, welcome drinku a několika dvojdeckách vína. Uznávám, že servis Air France je v tomto ohledu na vysoké úrovni, přípitek šampaňským jako přivítání, následovaný výborným francouzským vínem a koňakový doťuk alespoň dočasně zpříjemní cestu. Samozřejmě jsem též neváhal trochu ulehčit palubním zásobám francouzského koňaku, takže prvních pár hodin cesty bylo opravdu pohodových :-) Co se týče jídla, shodli jsme se, že to bylo zatím nejhorší, co jsme na palubách různých společností jedli, a to se rozhodně nepočítáme mezi nějaké extra náročné gurmány. Obzvláště druhé jídlo bylo chabé. Cosi neidentifikovatelného olejnatého v igelitu, což měl být nejspíš kuskus, jsem cítil ještě v Honolulu. V tomto ohledu je palubní servis ČSA zatím nepřekonaný.

Šárka koukám využila vedlejší prázdnou sedačku k zalehnutí a zaslouženému spánku. Myslím, že jí budu záhy následovat, mávnu na letušáka ještě pro jeden koňak, zalehnu a doufám, že se probudím až při klesání do Los Angeles. Takže zatím dobrou! :-)

Los Angeles International (update - 17:00 pacifického času)

V kostech (především v kostrči :-) již máme 14 hodin letu a před námi poslední pětihodinový kus do Honolulu. Na dráhu 24R losangelského letiště jsme přistáli s půlhodinovým předstihem, který byl však záhy zneutralizován stejně dlouhým čekáním na volný gate. Nakonec se však zmíněný adrenalin nekonal. Přes imigrační jsme prošli bez problému, oba kufry dorazily též. Od pěkného zážitku loni v New Yorku, kdy nám kufry dorazily až s dvoudenním zpožděním, toto beru vždy jako výhru :-) Jediné konfrontační setkání s místními úředními autoritami bylo označení Šárky jako potenciálního pašeráka potravinového kontrabandu. Jako psí detektor byl prozaicky používán známý žrout beagle, který tak dlouho očuchával Šárky batoh, až jsme museli ukázat, že opravdu nepašujeme půl šílené krávy v příručním zavazadle.

Honolulu International (update - 22:00 havajského času)

Jsme tu! Po téměř 24 hodinách na cestě přistáváme na mezinárodním letišti v Honolulu. Jelikož mám Oahu vcelku "okouklé" z Google Earth, těšil jsem se na první pohledy z letadla, že uvidíme známé landmarky Oahu jako Waikiki, Pearl Harbor či Diamond Head. Bohužel jelikož je Hawaii relativně na jihu (cca 20°s.š.), slunce tu zapadlo již před osmou, takže při přistání byly z Oahu vidět pouze světla Honolulu. Vítací výbor polonahých hula-tanečnic ověšujících přilétnuvší návštěvníky náhrdelníky z květů se nekonal, ale neva, již ten vlahý mořský vzduch a pocit, že máme cestu za sebou, stál za to. Kufry dorazily úspěšně i do prostřed Pacifiku, nic nám tedy nebránilo zvolat Aloha! a vyrazit vstříc ostrovním dobrodružstvím.