Mlsný fotoblog: Vepřo-knedlo-zelo

K tomu asi není vůbec třeba co dodávat – prostě klasika. Když se mě někdo zeptá, jaké je klasické české jídlo, tak rozhodně nezaváhám a začnu vyjmenovávat… samozřejmě vždy patřičně zdůrazním, že klasických českých jídel je celá řada a není jednoduché priorizovat. Vepřo-knedlo-zelo ovšem zaručeně spadá do první trojice – ať se vám to líbí nebo ne… Technologií příprav je jistě celá řada a vám, kteří máte možnost si přípravu ulehčit zakoupenými polotovary rozhodně nevzpílám, ba naopak. V mém případě jsem nucen si vše připravit od začátku, ale jak jsem již v předchozích článcích psal – naučil jsem se i kynutý knedlík zvládnout z hladké mouky a to mě těší. Vzhledem k tomu, že často ty snídaňové houstičky nezbydou, uchýlím se někdy buď k obyčejným hrubším krutonům (a vytvořím celkem dobrou napodobeninu houskového knedlíku), nebo do nich nepřimíchám nic a jsou také ok. Správně připravené maso je základem – to je u mě (jako u správného řeznického vnuka) priorita. Někdo preferuje trochu prorostlejší maso, nejlépe bůček, jiní mají zase raději maso libové. Já osobně volím nejraději kombinaci nebo “zlatý střed” tak, aby maso nebylo úplně suché, ale také ne příliš tučné – například krkovička nebo plec. Tipů na pečení masa existuje mnoho – já osobně doporučuji maso nasolit, načesnekovat, nakmínovat a napepřit den předem a nechat v chladničce marinovat. Zelí je pro mě sezónní záležitost – v letních a podzimních měsících volím sladko-kyselou variantu, v zimních naopak kysané.

Suroviny I. (maso):

Postup I. (marinování masa):

Suroviny II. (kvásek):

Postup II. (kvásek):

Suroviny III. (těsto na knedlík):

kvásek

Postup III. (těsto na knedlík):

Suroviny IV. (zelí):

Postup IV. (zelí):