Probdělá noc

Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, jste tu správně. Tenhle článek není o politice, ani o světovém míru a dokonce ani o globálním oteplování. Vlastně je vcelku o ničem. Zabývá se něčím, co všichni dobře známe - nespavostí.

Je přesně 3:57 v noci a já jsem po 2 hodinách koukání do stropu vzdala veškeré snahy usnout. Rozhodla jsem se, že namísto marného vymýšlení jak samu sebe uspat, půjdu raději dělat něco efektivního. A přesně proto tu teď sedím a všechnu svou energii dávám do snahy se nerozbrečet nad tím, že vyprodali šaty, které jsem si chtěla objednat. Ano, opravdu mě to tak vzalo. Znáte ten pocit, když objevíte něco, co je přesně pro vás? Tohle byl ten případ. Už jsem měla v hlavě naplánováno, na jakou akci si je vezmu. Navíc ve slevě stály desetinu původní ceny! Vážně, nelžu. O to je pro mě smíření s tím, že si je nikdy neobleču, těžší. Ano, já vím - taky jsem si říkala, že jsem zbytečně hysterická. Dokud jsem se nepodívala do kalendáře.

Tím se můj seznam úkolů na tuto noc rozšířil na dva - usnout a zotavit ránu na srdci po šatech. Chvíli jsem zkoušela hledat náhradu. Marně. Nic se jim momentálně nevyrovná. Co tedy teď? No coby! Co nás všechny vždycky zaručeně unaví? No přeci snaha pochopit matiku!

Po otevření stránky na internetu (protože z poznámek na 90% nikdy nic nepochopím a z učebnice je tahle možnost takřka 100%) se mi chce spíš než spát spáchat sebevraždu. Ovšem jak tak na to koukám, autor se patrně snažil tyto pocity rozptýlit občasným náznakem vtipu vloženým do textu. Trošku začínám chytat podezření, že to psal můj matikář. Dobrá, máme 4:44 (krásný čas) a k mému překvapení mě učivo neuspalo, nýbrž jsem ho pochopila. To se mi nestává ve dne, natož v noci. Asi poprvé v mém životě, se mi v matice zdá něco srozumitelného. Hmm... Možná už jsem usnula a tohle se mi jen zdá. Nebo spíš jako vždycky TO TEPRVE PŘIJDE! Každopádně jsem KONEČNĚ poprvé za 3 roky matematiky na gymplu našla něco velmi užitečného do života. A totiž výpočet pravděpodobnosti, jestli vás vytáhnou ke zkoušení nebo ne. Taky mě to mohli teda naučit dřív... Dobrá, sice jsem si to vždycky tak logicky odvodila, ale teď mohu získat přesné číslo a to se hodí.

Pět ráno a mamka vstává do práce. Její nechápavý rozespalý výraz, když mě tu viděla, stál za to. To mi připomíná, že ani ne za 2 hodiny bych měla vstát a já jsem stále vzhůru. Momentálně mám naspané 3 hodiny - to bude fajn den. Jo a ještě k tomu v okamžik, kdy to píšu, je pondělí. To mi ten týden hezky začíná.

Trochu si pohrávám s myšlenkou, že se půjdu nasnídat, jelikož můj žaludek s nespavostí očividně moc nesouhlasí a rád by dostal aspoň něco k jídlu. Hrstka křupek ho snad oklame a nechá mě na pokoji. Už i hlava lehce vypovídá službu a začíná bolet a těžknout. Oči se mi zavírají. Je to tady! Konečně přichází únava a já třeba i usnu.