Silvestr aneb horečka úterní noci

Jeden by řekl, že onemocnět na silvestra musí stát za houby. Jakmile se ovšem z vašeho "Prvního si půjdu zaběhat." stane "Prvního si dám hamburger.", protože zaběhat si zkrátka nemůžete, zjistíte, že to vlastně není až tak špatné.

Každý si za svůj život patrně někdy vyzkouší proležet konec roku v posteli s chřipkou. Pokud už jste si to protrpěli, víte, jaké to je - všichni vás litují, že nikam nemůžete (ne že bych snad měla v plánu opravdu někam chodit), připíjíte si výhradně drinkem namíchaných z vody a kapek proti kašli a tanečním parketem se pro vás stává tak maximálně cesta z gauče do postele. Jinými slovy - dneska párty nebude. To ovšem neznamená, že jsem i tak neměla napilno!
A protože je nový rok a jakožto někdo, kdo píše články, cítím potřebu všechny motivovat k lepšímu životu, rozhodla jsem se sepsat, co jsem na dělala, aby se případně mohl někdo inspirovat, až na Silvestra skončí ve stejné kondici jako já.
1. Umyla jsem si vlasy a vyčerpáním si musela jít lehnout.
2. Spořádala tác jednohubek i přes svou úvodní větu: „Já toho moc nesním, já jsem nemocná.“ Na mojí obranu na nich byly moje oblíbené olivy.
3. Dala jsem si víc oliv.
4. Trochu jsem zaplakala při zjištění, že se úplně nehodí k jitrocelovému sirupu na odkašlávání.
5. Už od tři čtvrtě na deset jsem se snažila neusnout.
6. U „Někdo to rád horké“ jsem obdivovala vždy perfektní make-up Marilyn Monroe... a taky se tak trochu škodolibě radovala, že i sex symbol jako ona má v určitých záběrech dvojitou bradu.
7. O půlnoci jsem si s mamkou přiťukla čajem s medem a citrónem.
8. Napsala jsem všem příbuzným a kamarádům a popřála jim šťastný Nový rok
9. Za doprovodu rachejtlí a ohňostrojů jsem šla spát.
10. A ačkoliv jsem nevypila ani kapku alkoholu, ráno jsem se vzbudila s bolestí hlavy.