Nálepky

Nálepky jsou užitečná věc. Můžete si na ně napsat seznam úkolů, nebo nákup. Nebo si s nimi založit důležité místo v knize. No a nebo je použít na označení různých lidí...

Ať už je vám třináct, třicet nebo sedmdesát, všichni žijeme, kde vás okolí soudí podle toho, co řeknete nebo co uděláte – to není nic nového. Vyšlo o tom už nespočet článků, bylo řečeno spoustu přednášek. Pojďme se na to ovšem dneska podívat z trochu jiného úhlu a totiž, že když se nad tím zamyslíte, tak do určité míry můžeme ono škatulkování považovat i za poměrně vtipné. Přece jenom… Vás nikdy nepobavilo, když vám někdo řekl, že jste taková/ý a maková/ý, i když ve skutečnosti se považujete za pravý opak?

Ukážeme si to na názorných příkladech. První bych začala u své nejlepší kamarádky, protože na ní je tenhle paradox vidět asi nejvíc. Nejspíš proto, že její případ považuji za nejkontroverznější. Ona se totiž nikdy netajila tím, že má ráda sex. Nikdy jí nedělalo problém se o sexu bavit a vždycky o tom mluvila na rovinu. Razí heslo, že to ke vztahu zkrátka patří. Kvůli tomu si z ní ovšem lidé z našeho okolí (spolužáci, rodina…) dělají legraci, že je lehce promiskuitní a často jí oslovují jako „rajdu“. (Abych to uvedla na pravou míru – nikdo to nemyslí zle, jde opravdu jen o srandu a nikdo jí tímto způsobem nijak nešikanuje.) Ve skutečnosti má ovšem už dva roky jednoho přítele, nepodvádí ho (logicky) a je mnohem víc monogamní než většina lidí v jejím věku. Přesto jí však většina má za pravý opak jenom proto, že se nebojí říct nahlas to, co stejně všichni víme. Každý myslí na sex, každý ho chce – je to přirozené.

To samé se stalo i mně samotné. Já zase otevřeně přiznávám, že mám ráda, když za mě kluci platí, když mě zvou – připadá mi to zkrátka opravdu milé. Netvrdím tím, že bych nešla na rande s klukem, který by mi nic nekoupil. Dokonce jsem se i setkala s případem, kdy se mě dotyčný pokusil sbalit právě na peníze a já jsem ho odmítla, protože mi povahově neseděl. I přes to se často setkávám s tím, že mi okolí říká, že jsem prodejná.

Vidíte v tom všichni tu ironii? V dnešní době vás okolí zaškatulkuje na základě toho, že se nebojíte mluvit nahlas o věcech, které jsou zřejmé. A to nemusíte ani vyjadřovat své názory na něco důležité – stačí obyčejná každodenní záležitost. No uznejte, nezdá se vám to také vtipné?