Přátelství
Jako každého mě občas schvátila chřipka. Byla jsem nucena ležet v posteli, pít odporný čaj s medem a doufat, že mě brzy opustí a shledá, že nejsem ten pravý objekt. Společnost mi dělal náš kocourek, který trpělivě ležel v nohách mojí postele, ve tváři výraz, který byl odrazem toho mého. Náhodný pozorovatel by měl stoprocentně problém určit, kdo z nás dvou je tu nemocný. Celou dobu mého nedobrovolného pobytu pod peřinou jsem se nemohla dočkat, až opět půjdu do školy a zapadnu do toho dobře známého ruchu, který probíhal na školních chodbách, někdy i v učebnách. Nedílnou součástí studentského života, na který jsem se tak těšila, když jsem byla nemocná, a který jsem svým způsobem proklínala, jakmile jsem byla ve škole víc jak dva týdny, byli a jsou moji přátelé. Bez nich by můj život nikdy nebyl a nebude takový, jaký je. Jsou to ti lidé, s kterými po boku chcete kráčet životem a je jedno kolik klacků pod nohama máte. Najít ale ty pravé, dá pořádný kus práce, někdy to stojí haldu promáčených papírových kapesníků a někdy je to tak snadné, že ani nevíte jak, a máte kolem sebe dva, tři, někdy dokonce čtyři naprosto úžasné lidi. Ty, kterým se říká opravdoví přátelé. Musím říct, že patřím meti ty šťastné lidi, jejichž počet opravdových přátel přesáhl číslo čtyři. S první z onoho počtu se znám již několik let. Strávily jsme spolu část studentských let na střední škole a v tomto duchu jsme pokračovaly i na vysoké. Je to ten typ kamarádky, která i když příliš neholduje alkoholu, přešla bez komentáře skutečnost, že mým prvním kusem zakoupeného nádobí na studentskou kolej, byla vývrtka na otevírání vína. A je to ona, která si na mě vždycky najde čas a poslouchá moje nářky a radosti s tváří plnou pochopení. K této nenahraditelné kamarádce s léty na vysoké přibyly tři další, stejně nenahraditelné osoby. S první z nich jsem se seznámila díky rychlovarné konvici a kašli, který ji tenkrát sužoval. Zapůjčila jsem jí ji, aby si mohla vařit čaj a rychleji se uzdravila. Nicméně než jsem se nadála, ona osůbka se stěhovala na můj popud ke mě na pokoj a časem jsme zjistily, že máme mnohem víc společného, než se na první pohled zdálo. O další z oné čtveřice jsem se mohla opřít pokaždé, když mi studijní materiál přerůstal přes hlavu. Časem jsme spolu strávili jeden nezapomenutelný semestr na privátu, na který myslím, budeme vždycky rády vzpomínat. Poslední z naší čtyřky je holka, která mě utrdila ve skutečnosti, že na světě existuje ještě větší zmatkař než jsem já. Nicméně je to ten typ člověka, který je pro každou "špatnost" a hloupý nápad, který ve vinném opojení vymyslím. Posledním takovým "dobrým" nápadem byla půlnoční, asi půlhodinová, pěší cesta do Tesca pro láhev vína, která nám zalostně došlo. Na to, jak jsem se vzájemně podpíraly, aby ta druhá nespadla, vzpomínáme pokaždé, když sedíme nad nalitými sklenkami. Jsem přesvědčená, že přátelé, ať jich je jakýkoliv počet, neskutečným způsobem obohacují náš život. S nimi po boku, se všechny problémy zdají o něco menší a život zas o něco sladší a jednodušší. Tímto článkem tedy děkuji svým čtyřem kamarádkám za to, že zjednodušují můj život a já naoplátku to samé dělám pro ně. Tedy, aspoň doufám.
Martina Pinkasová
Mám doma živý budíček
Budík může mít mnoho podob a každý ho jistě má. Bez budíku, nelze vstávat. Budík způsobuje první myšlenky na vraždu přístroje, který nás tahá z toho nejhezčího snění. Nicméně můj budík se od toho klasického zcela liší.
Martina Pinkasová
Ranní vstávání
Crrrrrr, zvuk budíku mě nemilosrdně budí ze spánku a vytrhává s hezkého snu. "Zlosyne", proletí mi okamžitě hlavou. Vstávám a jdu budit ostatní. Nový den začal a s ním ono známé "Honem, ať to stihneme".
Martina Pinkasová
Kulička šedivých chlupů
Byla to malá, šedivá kulička, ze které vykukovaly čtyři, k tělu nepoměrně dlouhé nožičky. Přesně tohle byl můj první dojem, když jsem spatřila našeho nového člena domácnosti. Vítej doma, Alíku.
Martina Pinkasová
Fenomén single
Kolem nás existuje celá řada lidí, která žije tzv. „single“. Je to jejich svobodné rozhodnutí? Nebo je k tomu donutily okolnosti? A jaké výhody tento způsob života přináší?
Martina Pinkasová
Děti bez hranic
Trendem současnosti je tzv. liberální výchova. Dítě se stává partnerem hodným diskuse, navzdory faktu, že jsou mu pouhé tři roky. Kam se poděl rozumný přístup k našim dětem a proč se vytrácí tzv rodičovské vzory?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padají i kroupy. Hasiči hlásí desítky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Hamás kývl na návrh k příměří. Izrael má řadu výhrad, akce v Rafáhu pokračuje
Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...
Rusko spouští výrobu dříve zakázaných raket středního a krátkého doletu
Rusko urychluje vývoj a spouští výrobu raket krátkého a středního doletu, uvedl server Meduza s...
Německo na Putinovu inauguraci zástupce nevyšle, Francie a Slovensko ano
Německo v pondělí oznámilo, že nebude mít svého zástupce na úterní inauguraci ruského prezidenta...
Za další případ pohrdání vás můžu poslat do vězení, varoval soudce Trumpa
Soudce v probíhajícím procesu s Donaldem Trumpem v pondělí rozhodl, že americký exprezident...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 697x